ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.321.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 321/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a Mgr. Víta Bičáka, v exekuční věci oprávněné D. S. Leasing, a. s. se sídlem v Brně, Londýnské nám. 2, identifikační číslo osoby 48909238, zastoupené Mgr. Zdeňkem Mrajcou, advokátem se sídlem v Brně, Tuřanka 574/34, proti povinným 1) M. O., a 2) F. B., pro částku 151.663,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 48 EXE 2251/2013, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 18. září 2013, č. j. 24 Co 2146/2013-49, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze 4. července 2013 č.j. 48 EXE 2251/2013-34, jímž okresní soud zamítl návrh na nařízení exekuce. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že usnesení, jímž byla schválena dohoda dědiců o vypořádání dědictví, není způsobilým exekučním titulem, jelikož oprávněné nepřiznává žádné právo (na plnění), nýbrž pouze určuje, „jakým způsobem si dědici rozdělí aktiva a pasiva.“
V dovolání, jež má za přípustné s odůvodněním, že napadené rozhodnutí závisí na posouzení procesněprávní otázky současnou judikaturou dosud neřešené, totiž zda usnesení o schválení dědické dohody je exekučním titulem či nikoli, oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. spatřuje v závěru odvolacího soudu, který nastíněnou otázku zodpověděl záporně. Podle jejího přesvědčení – protože usnesením okresního soudu v Českých Budějovicích ze 14. března 2008, č.j. 53 D 927/2006-114 (správně 214), byli povinní zavázáni k zaplacení nyní vymáhané částky 151.663,- Kč – usnesení o vypořádání dědické dohody exekučním titulem je.
Dovolací soud, jenž vzhledem k ustanovení článku II., bodů 1. a 7., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna do 31. prosince 2013, se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
O žádný z případů přípustnosti dovolání v souzené věci nejde.
Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích (např. v usnesení publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod číslem 19/1988, v odůvodnění usnesení sp. zn. 2 Cdon 1110/96, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 3/1997 pod č. 24, a dále v usneseních sp. zn. 20 Cdo 1299/2006, 20 Cdo 3035/2007 a 20 Cdo 1753/2011) vysvětlil, že usnesení, jímž soud schválí dohodu dědiců o vypořádání dědictví, je exekučním titulem pouze tehdy, je-li dědici, případně jinému účastníku dědického řízení uložena povinnost přímo v tomto usnesení o vypořádání dědictví; navíc musí jít o vypořádání nároků pouze mezi dědici navzájem, případně mezi dědici a dalšími účastníky dědického řízení (z literatury viz též např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. II. díl, 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 1492 a Kurka, V., Drápal, L.: Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Linde, 2004, s. 119). Oprávněná však účastnicí dědického řízení nebyla. Pokud jde o její skutkové tvrzení (viz první odstavec bodu I. dovolání na č. l. 59), že „usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 53 D 927/2006-214, bylo povinným uloženo zaplatit oprávněné částku 151.663,- Kč.....“, to nemá oporu v dědickém spise, jelikož citované usnesení obsahuje pouze dohodu povinných o vypořádání dědictví.
Protože v daném případě nejde o věc judikatorně neřešenou, Nejvyšší soud dovolání, aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. l věta první o. s. ř.), podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2014
JUDr. Vladimír Mikušek předseda senátu