ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.3269.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 3269/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a Mgr. Víta Bičáka v exekuční věci oprávněné Komerční banka, a. s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, identifikační číslo osoby 45317054, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1326/5, proti povinnému M. G., zastoupenému Mgr. Petrem Mimochodkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Nuselská 375/98, pro 113 811,87 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 38 EXE 3042/2011 pověřeným soudním exekutorem JUDr. Marcelem Smékalem, Exekutorský úřad Praha-východ, pod sp. zn. 081 EX 40175/11, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2014, č. j. 22 Co 395/2013-91, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Odvolací soud v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 8. 4. 2013, č. j. 38 EXE 3042/2011-55, kterým Okresní soud v Kolíně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Aniž uvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, namítá, že návrh na nařízení exekuce nebyl podán řádně, neboť předtím došlo k dobrovolné úhradě částky 3 000 Kč a následně byla exekuce ohledně této částky zastavena. Soudy nižších stupňů však „nijak nereflektovaly na příslušenství, pro které byla exekuce nařízena neoprávněně“. Exekuční řízení je podle dovolatele zmatečné, neboť návrh na nařízení exekuce neodpovídá exekučnímu titulu a exekuce byla nařízena v rozporu se zákonem. Soudy obou stupňů rozhodly nesprávně, neboť nezkoumaly oprávněnost požadovaného úroku z prodlení. Dovolatel má za to, že oprávněná se snaží neoprávněně navýšit svoji nákladovou položku vedením dvou separátních exekucí na peněžité plnění, ač je zastoupena jedním advokátem a exekuce jsou vedeny jedním exekutorem; takový postup povinný hodnotí jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy a parazitování na úkor slabší strany sporu. Údaje v návrhu na nařízení exekuce jsou dle povinného nesprávné, výpočty nesouhlasí se skutečným stavem ani s tvrzením oprávněné a tvrzení o zápočtech na příslušenství jsou účelově nepravdivá. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a přiznal povinnému náhradu nákladů řízení před dovolacím soudem.
Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že zápočty byly provedeny řádně, povinným tvrzený nesoulad požadovaného příslušenství s exekučním titulem je způsoben kapitalizováním jdoucích úroků ke dni provedení poslední úhrady před podáním návrhu na nařízení exekuce. Pochybení spočívající v tom, že návrh na nařízení exekuce v částce 3 000 Kč neodpovídal provedeným platbám před jeho podáním, bylo napraveno tím, že oprávněný souhlasil se zastavením exekuce pro tuto částku, veškeré další platby povinného byly provedeny až po nařízení exekuce a je nutné na ně hledět jako na platby vymožené v rámci exekučního řízení. Má za to, že dovolací důvod uváděný povinným není v souladu s §241a odst. 1 o. s. ř., a navrhuje, aby dovolací soud dovolání povinného odmítl, případně jako nedůvodné zamítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Povinný jako dovolatel neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 a §241a odst. 2 o. s. ř. Protože dovolání má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly odstraněny v průběhu trvání lhůty k dovolání, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. (§243f odst. 3 o. s. ř.) odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu dle §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2014
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předseda senátu