ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.33.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 33/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Oberbank AG, pobočka Česká republika , se sídlem v Českých Budějovicích, Přemysla Otakara II č. 6/3, identifikační číslo osoby 26080222, proti povinným 1) M. K. , 2) M. K. , zastoupeným Mgr. Janem Hoškem, advokátem se sídlem ve Strakonicích, Sokolovská 980, vedené u JUDr. Marka Franka, soudního exekutora Exekutorského úřadu Český Krumlov, Tovární 197, pod. sp. zn. 125 EX 602/2012, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v českých Budějovicích ze 14. srpna 2013 sp. zn. 5 Co 723/2013 takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 21. února 2013 , č.j. 125 EX 602/12-59, jímž soudní exekutor určil cenu nemovitostí ve společném jmění povinných. V odůvodnění výslovně uvedl, že „odvolání je tzv. blanketního charakteru, když kromě označení napadeného usnesení a sdělení, že odůvodnění odvolání povinní zašlou ve lhůtě 30 dnů, toto odvolání nic jiného neobsahuje.“
V dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §237 o.s.ř. (odvolací soud – nepostupoval-li podle §43 odst. 1 a §209 o. s. ř. – se odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu), povinní namítají, že soudní exekutor pochybil, jestliže je nevyzval k doplnění blanketního odvolání, a že obdobného pochybení se dopustil odvolací soud, jestliže spis exekutorovi nevrátil s pokynem k odstranění uvedeného nedostatku, případně nevyzval-li povinné k doplnění odvolání sám, a jestliže věc rozhodl meritorně.
Nejvyšší soud, jenž dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), se zabýval nejprve otázkou jeho přípustnosti a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
V předmětné věci však povinní soudnímu exekutorovi ani odvolacímu soudu nevytýkají nesprávný výklad či použití procesněprávní normy nýbrž (sami to ostatně výslovně uvádějí, namítají-li /viz předposlední odstavec bodu II dovolání/, že „soudní exekutor ani odvolací soud podle §43 odst. 1 a 209 o. s. ř. nepostupovali “) nýbrž nesprávný postup v řízení. V takovém případě však jde o vadu řízení, a to tzv. jinou vadu, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K té je však soud povinen přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 in fine); o tento případ však v souzené věci (viz výše) nejde.
Protože tedy jediný zákonem připuštěný dovolací důvod (podle §241a odst. 1 o. s. ř.) ve skutečnosti uplatněn nebyl, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v režimu hlavy VI exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. března 2014
JUDr. Vladimír M i k u š e k
předseda senátu