ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.3384.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 3384/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobců a) P. I., b) J. I., c) R. I., a d) L. I., proti žalované K. B., zastoupené JUDr. Rostislavem Tomisem, advokátem se sídlem v Opavě, Hauerova č. 3, o ochranu osobnosti s náhradou nemajetkové újmy , vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 25/2012, o dovolání žalobce a) a žalobkyně c) proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. listopadu 2013, č.j. 1 Co 431/2013-224, takto:
Dovolání žalobce a) a žalobkyně c) se odmítá.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. srpna 2013, č.j. 23 C 25/2012-205, výrokem I. odmítl odvolání žalobce b) J. I. a d) L. I. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2013, č.j. 23 C 25/2012-196, z důvodu opožděnosti, výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem b), žalobcem d) a žalovanou a výrokem III. nevyhověl žádosti žalobců /a),b),c) a d)/ o zrušení ustanovení JUDr. Ivo Hešíka zástupcem žalobců a ustanovení nového zástupce.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobců a), b) a d) usnesením ze dne 28. listopadu 2013, č.j. 1 Co 431/2013-224, výrokem I. potvrdil podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) usnesení krajského soudu ve výrocích I. a II., výrokem II. odmítl odvolání žalobce a) do výroků I. a II. jako podané někým, kdo k odvolání není oprávněn a výrokem III. změnil usnesení krajského soudu ve výroku III. tak, že zrušil ustanovení JUDr. Ivo Hešíka zástupcem žalobce a), b) a žalobce d) a zamítl žádost žalobce a), b) a žalobce d) o ustanovení nového zástupce.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci a) až d) vlastnoručně sepsané dovolání. Napadají nesprávné posouzení a vyhodnocení jejich odvolání ze dne 13. 8. 2013 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2013 a taktéž uvádějí, že jim přidělený zástupce JUDr. Ivo Hešík s nimi nespolupracoval a chtěl jim „škodit“. Žádají, nové vyjádření pro špatnou práci přiděleného zástupce, opravu v předběžném řízení, přidělení jiného zástupce ex offo a osvobození od soudních poplatků. Dále žádají prověření nepřiměřeně vysokých nákladů zástupce žalované.
Usnesením ze dne 16. ledna 2014, č.j. 23 C 25/2012-250, vyzval Krajský soud v Ostravě žalobce a), aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání s poučením o tom, že nebude-li podepsanému soudu předložena plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Poté žalobce a) požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení a žalobkyně c) požádala o zrušení ustanovení JUDr. Hešíka jejím zástupcem pro ztrátu důvěry. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. dubna 2014, č.j. 23 C 25/2012-298, výrokem I. neustanovil zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení žalobci a) a výrokem II. zrušil ustanovení JUDr. Hešíka zástupcem žalobkyně c) s tím, že nový zástupce se žalobkyni c) neustanovuje.
Usnesením ze dne 9. července 2014, č.j. 23 C 25/2012-319, bylo zastaveno výrokem I. dovolací řízení o dovolání žalobců b) a d) pro nezaplacení soudního poplatku a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) za situace, kdy dovolání bylo podáno dne 7. ledna 2014, přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014.
Konstatoval, že dovolání žalobce a) směřuje proti všem výrokům napadeného rozhodnutí, přičemž proti výroku I. nebyl žalobce a) k podání dovolání subjektivně legitimován, neboť výrok se týká pouze žalobců b) a d) /§243c odst. 3 ve spojení s ustanovení §218 písm. b) o.s.ř./. Dovolání proti výroku II. napadeného rozhodnutí není přípustné podle ustanovení §238 odst. l písm. e) o.s.ř., neboť je proti němu přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 téhož zákona. Konečně dovolání do výroku III. rozhodnutí odvolacího soudu shledal dovolací soud taktéž nepřípustným. Žalobce a) sice nesplňuje předpoklad zastoupení advokátem v dovolacím řízení, přičemž není doloženo a ani tvrzeno, že by měl právnické vzdělání (§241 o.s.ř.), povaha rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, však splnění této podmínky vylučuje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97, publikované v časopisu Soudní judikatura, 1997, č. 80).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle ustanovení §241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalobce a) v posuzované věci však nikterak neoznačuje a ani nenastoluje takovou z uvedených alternativ, které by charakterizovaly napadené rozhodnutí ve smyslu výše vymezených hledisek, které jsou jedině způsobilé založit pozitivní úvahu o přípustnosti dovolání proti němu. Nelze přitom pominout např. ani skutečnost, že Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek přijal závěr, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „rozhodovací praxe“ se při řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Těmto zásadám tedy obsah podaného dovolání v daném případě nevyhovuje.
Jestliže tedy v souzené věci dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce a) je v části podáno někým, kdo k dovolání není oprávněn a ve zbývající části nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), odmítl (§243c odst. 1 a 3 ve spojení s ustanovení §218 písm. b) o.s.ř a §243c odst. 1 věta první a odst. 2 o.s.ř.).
Dovolání žalobkyně c) pak shledal dovolací soud jako podané někým, kdo k dovolání není oprávněn, neboť odvolací soud napadeným usnesením nerozhodoval o žádném nároku žalobkyně c). Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně c) jako podané někým, kdo k dovolání není oprávněn odmítl (§243c odst. 1 a 3 ve spojení s ustanovení §218 písm. b) o.s.ř ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. září 2014
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu