ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.3565.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 3565/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a Mgr. Víta Bičáka v exekuční věci oprávněné Ecolab Hygiene s. r. o. , se sídlem v Brně, Hlinky 118, čp. 505, identifikační číslo osoby 46995935, zastoupené JUDr. Bohumilem Sadílkem, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Sokolská 1268, proti povinnému J. R. , za účasti vydražitele J. Ř., věřitelů: České spořitelny a. s., identifikační číslo 45244782, pobočka v Mostě, Bankovní 1300, Společenství vlastníků č. p. 2100-2101 v Mostě, identifikační číslo osoby 25483196, se sídlem v Mostě, Mikoláše Alše 2100/5, Okresní správy sociálního zabezpečení Most, Báňská 284, pro 45 000,05 Kč, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 21 Nc 7973/2007, o dovolání soudního exekutora JUDr. Jana Parasky, Exekutorský úřad Most, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 12. 2010, č. j. 9 Co 445/2010-108, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Pověřený soudní exekutor JUDr. Jan Paraska rozhodl usnesením ze dne 25. 5. 2010, č. j. 130 EX 2476-07-79-E 1, tak, že z rozdělované podstaty 1 467 000,- Kč se uspokojí takto: 1/ pohledávka nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Jana Parasky ve výši 277 276,- Kč,
2/ pohledávka oprávněného ve výši 45 000,05 Kč,
3/ pohledávka České spořitelny a. s. ve výši 1 041 784,- Kč,
4/ pohledávka přihlášeného věřitele Ecolab Hygiene s. r. o. ve výši 102 939,95 Kč.
Krajský soud rozhodnutím ze dne 9. 12. 2010, č. j. 9 Co 445/2010-108, změnil usnesení soudního exekutora tak, že z rozdělované podstaty 1 467 000,- Kč se uspokojuje:
1/ pohledávka zástavního věřitele České spořitelny a. s. ve výši 1 348 246,43 Kč,
2/ pohledávka oprávněného ve výši 45 000,05 Kč,
3/pohledávka soudního exekutora ve výši 73 753,50 Kč.
Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud uzavřel, že je třeba postupovat podle exekučního řádu ve znění do 31. 12. 2007, tj. před novelou č. 347/2007, neboť exekuce v této věci byla nařízena usnesením z 26. 6. 2007, č. j. 21 Nc 7973/2007-7 (v právní moci 15. 11. 2007). Pohledávky oprávněného, soudního exekutora i České spořitelny a. s. se uspokojí ve třetí skupině. První v pořadí jsou obě pohledávky České spořitelny a. s., neboť jsou zajištěny zástavním právem, které vzniklo 19. 1. 2005. Druhá v pořadí je pohledávka oprávněného, který podal návrh na výkon rozhodnutí dne 29. 5. 2007. Třetí v pořadí jsou náklady soudního exekutora, které budou uhrazeny ve zbytku rozdělované podstaty, tj. ve výši 73 753,50 Kč, a to poté, co budou plně uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2979/2007).
Soudní exekutor napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním. Vytýká soudu, že zcela ignoroval novelu exekučního řádu provedenou zák. č. 286/2009 Sb., podle jejichž přechodných ustanovení se změny, které zavádí (zejm. §130 odst. 2 a §68 odst. 2 ex. ř.), použijí i na řízení zahájená před 1. 11. 2010. Protože náklady exekutora měl považovat za totožné s náklady dle §337c odst. 1 písm. a) o. s. ř., měly být uspokojeny v první skupině. Upozorňuje, že náklady exekuce stanovil příkazem k úhradě nákladů exekuce a odvedl z nich státu DPH 44 271,- Kč, jakož i daň z příjmu a příslušné odvody na sociální a zdravotní pojištění. Soud se podle dovolatele neřídil procesními předpisy platnými a účinnými ke dni vydávání rozhodnutí a svévolně rozhodl podle neplatného předpisu. Rovněž se neřídil rozsahem podaných odvolání, protože ani odvolání povinného ani odvolání České spořitelny a. s. nenapadlo výši a pořadí nákladů exekuce. Výrok odvolacího soud navíc trpí vadou, neboť neuvádí, že pohledávky jsou k hotovému vyplacení, a účastníci nejsou ve výroku dostatečně identifikovaní (je např. uvedeno pouze oprávněný a soudní exekutor). Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a současně aby odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Česká spořitelna a. s. ve svém vyjádření uvedla, že má za povinným pohledávky v celkové výši 1 348 246,43 Kč, které náleží do třetí skupiny a pro jejichž pořadí je rozhodným dnem den vzniku zástavního práva tj. 19. 1. 2005. Ztotožnila se s obsahem rozhodnutí krajského soudu i s jeho závěrem, že v projednávané věci je třeba postupovat podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz. Čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. a článek II, bod 7. části první zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a), §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), z obsahu spisu nevyplývají, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že při rozhodování o rozvrhu v projednávané věci se aplikuje exekuční řád ve znění účinném do 31. 12. 2007 (a nikoli ve znění zák. č. 286/2009 Sb., jak prosazuje soudní exekutor), z čehož pak plyne, že pohledávka exekutora se uspokojí ve skupině podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Právní posouzení věci je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Dovolání soudního exekutora není důvodné.
Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1233/2013, uvedl, že závěry judikatury soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1625/2008, nebo nález Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. IV. ÚS 314/09) o tom, že v exekučních řízeních zahájených v době do 31. 12. 2007 se náklady soudního exekutora při rozvrhu rozdělované podstaty uspokojují ve „třetí“ skupině (§337c odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), jsou použitelné i v době po 1. 11. 2009, kdy nabyla účinnosti novela exekučního řádu provedená zákonem č. 286/2009 Sb. Protože v projednávané věci bylo exekuční řízení zahájeno dne 29. 5. 2007 (usnesení o nařízení exekuce ze dne 26. 6. 2007, č. j. 21 Nc 7973/2007-7, nabylo právní moci dne 15. 11. 2007), odvolací soud správně zařadil náklady soudního exekutora při rozvrhu do skupiny podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolací soud ani neshledal vady výroku napadeného rozhodnutí z hlediska určitosti pohledávek či účastníků řízení.
Na místě není ani výtka dovolatele, že odvolací soud nerespektoval rozsah odvolání podaného povinným a přihlášeným věřitelem (Česká spořitelna a. s.), neboť žádný z nich nenapadl výši ani pořadí pohledávky soudního exekutora z nákladů exekuce.
Nejvyšší soud však již ve svém usnesení uveřejněném pod číslem 57/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek v souvislosti s rozvrhem realizovaným v rámci konkursu konstatoval, že při projednání odvolání konkursního věřitele proti rozvrhovému usnesení není odvolací soud vázán rozsahem, ve kterém se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (§212 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.). Tyto závěry jsou obdobně použitelné i v rozvrhovém řízení v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce.
Protože se soudnímu exekutorovi prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud jeho dovolání bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) jako nedůvodná podle §243b odst. 2 části věty před středníkem, odst. 6 o. s. ř. zamítl.
Soudní exekutor v dovolacím řízení úspěšný nebyl, účastníkům dovolacího řízení podle obsahu spisu žádné náklady v této fázi řízení nevznikly; tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. září 2014
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , Ph.D.
předsedkyně senátu