ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.3946.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 3946/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a Mgr. Víta Bičáka v exekuční věci oprávněné R. K. F. , zastoupené Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá č. 6, proti povinnému Ing. S. M. , za účasti manželky povinného D. M. , zastoupené JUDr. Jaroslavem Skoupým, advokátem se sídlem v Rakovníku, Havlíčkova 584, pro částku 600.000,- USD, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 26 EXE 1611/2012, o dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze z 18. dubna 2013, č.j. 20 Co 150/2013-69, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze z 18. dubna 2013, č.j. 20 Co 150/2013-69, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení z 25. února 2013, č.j. 26 EXE 1611/2012-49, jímž okresní soud z podnětu manželky povinného exekuci zastavil (s odůvodněním, že nyní vymáhaná pohledávka byla exekučním titulem přisouzena manželu oprávněné D. K., který ji před vydáním exekučního titulu postoupil oprávněné), tak, že se exekuce nezastavuje. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že nyní vymáhaná pohledávka byla sice přisouzena manželovi oprávněné, a že oprávněná neprokázala přechod práva (§36 odst. 3, 4 exekučního řádu) po vydání titulu (ten byl vydán 11. srpna 2008 zatímco postupní smlouvu uzavřel D. K. jako postupitel se svojí manželkou /oprávněnou/ jako postupníkem 7. července 2008), že však součástí postupní smlouvy byla dohoda podle §530 obč. zák., jíž se postupitel zavázal, že na žádost postupníka (oprávněné) bude postoupenou pohledávku vymáhat nadále svým jménem na účet postupníka, a to až do doby pravomocného skončení soudního řízení (nalézacího, v němž byl vydán exekuční titul). Odvolací soud uzavřel, že k přechodu práva došlo (teprve) tím, že nastala rozvazovací podmínka, a to právní moc rozhodnutí, jímž skončilo směnečné řízení. Tímto okamžikem přešlo právo vymáhat předmětnou pohledávku na oprávněnou, která je tak od právní moci exekučního titulu aktivně legitimována k podání návrhu na nařízení exekuce. Bylo-li by povinnému v průběhu nalézacího řízení známo, že došlo k postoupení pohledávky na oprávněnou, mohl by postupitel pohledávku vymáhat pouze v případě, že by ji nevymáhala oprávněná a že by postupitel prokázal, že má právo pohledávku vymáhat. Jak uvádí samotná manželka povinného ve vyjádření k odvolání oprávněné, o postoupení pohledávky nebylo povinnému nic známo a postupitel v průběhu řízení nic o postoupení nesdělil, mohl tedy v nalézacím řízení vymáhat pohledávku vlastním jménem na účet oprávněné.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala manželka povinného dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř. s odůvodněním, že napadené rozhodnutí závisí na posouzení otázky hmotného práva podle jejího názoru judikaturou dovolacího soudu dosud nevyřešené, totiž zda – je-li předmětem postupní smlouvy převod směnky – je možný převod práv ze směnky normální cessí podle §524 a násl. obč. zák. i v případě, že směnka neobsahuje doložku vylučující převod rubopisem ve smyslu §11 odst. 2 směnečného zákona. Nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) spatřuje v závěru o aktivní legitimaci oprávněné, jejž odvolací soud dovodil z dohody podle §530 obč. zák., kterou považoval za součást (podle jeho názoru) platné postupní smlouvy. Dovolatelka naopak zastává názor, že postupní smlouva platná není, a to právě z výše uvedeného důvodu, že totiž – ač je jejím předmětem převod směnky – neobsahuje doložku vylučující převod rubopisu ve smyslu §11 odst. 2 směnečného zákona.
Kromě toho – protože dohoda podle §530 obč. zák. je dvoustranným právním úkonem – má dovolatelka za to, že nabídku postupníka musí postupitel akceptovat. Tato akceptace však v prvním odstavci článku V. postupní smlouvy chybí. Pokud pak jde o samotnou možnost vymáhání postoupené pohledávku postupitelem na účet postupníka, je dovolatelka toho názoru, že uzavření takovéto dohody musí postupitel v nalézacím řízení prezentovat. Jak však plyne ze spisu nalézacího soudu sp. zn. 47 Cm 14/2009, D. K. se jako žalobce v tomto řízení o jakékoli postupní smlouvě nezmiňuje a své oprávnění pohledávku vymáhat na účet postupníka nedokladuje. Kromě toho je v odůvodnění napadeného rozhodnutí rozpor v datu uzavření postupní smlouvy, když na jednom místě odvolací soud hovoří o datu 7. 7. 2003 a na druhém o datu 7. 7. 2008. Další rozpor je pak v jednotlivých odstavcích článku V. postupní smlouvy, hovoří-li se v prvém odstavci o tom, že postupník žádá postupitele , aby postoupené pohledávku nadále vymáhal svým jménem na účet postupníka, zatímco v druhém odstavci se říká, že pohledávku bude svým jménem do doby pravomocného skončení soudního řízení vymáhat postupník .
Oprávněná navrhla odmítnutí, případně zamítnutí dovolání s odůvodněním, že dovolatelčina námitka absence rubopisu na směnce je nedůvodná, jelikož neexistence rubopisu je v souladu s postupní smlouvou; do skončení nalézacího řízení totiž směnka být opatřena indosamentem nemohla, protože v postupní smlouvě bylo dohodnuto, že postupitel bude pohledávku svým jménem vymáhat do doby pravomocného skončení soudního řízení. Byla-li by totiž směnka opatřena rubopisem, postupitel by ztratil aktivní legitimaci pro vedení nalézacího řízení.
Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 7., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.
Dovolání, přípustné podle §237 o. s. ř. (odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího) je důvodné.
V právní větě rozsudku ze 14. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1114/2004, Nejvyšší soud formuloval závěr, že směnku na řad nelze převést smlouvou o postoupení pohledávky . V odůvodnění rozhodnutí pak s odkazem na literaturu (Randa, A. O Cenných papírech, obzvláště skripturních obligacích. Právník 1889, s. 1, Dědič, J., Pauly, J. Cenné papíry. Praha: Prospektrum, 1994, s. 19) vysvětlil, že práva spojená se směnkou nelze převést na jiného cessí, jelikož směnečný zákon, zákon o cenných papírech ani žádný jiný zákon neumožňují oddělit práva spojená se směnkou a převádět je samostatně. Uvedená soudní praxe odpovídá také současné literatuře. Tak např. v komentáři k zákonu směnečnému a šekovému (Kovařík, Z. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 5., dopl. vydání, Praha: C. H. Beck, 2011. s. 62, 63) se zdůrazňuje, že „také u směnek na řad dojde k dokonalému převodu až tím, že směnečná listina se ocitne v rukou nového nabyvatele,“ že „tedy i zde musí dojít k tradici. Součástí převodu směnky však bude navíc i rubopis. U cenných papírů na řad totiž nestačí pouhá detence listiny, jak je tomu např. u au porteur papírů, ale listina sama musí také svého držitele svým obsahem k výkonu práv ze směnky legitimovat. Již při vystavení legitimuje směnka prvého majitele tím, že je v kontextu směnečného prohlášení uveden jako remitent a také při převodu se tato legitimace musí změnit tak, aby směnka nyní svědčila novému majiteli, což se děje prostřednictvím indosamentu – rubopisu, jak plyne z čl. I., §11 ods.t 1 směnečného zákona.“
Uvedenými závěry se však odvolací soud, jenž postupní smlouvu považoval za platnou a tedy způsobilou vést k přechodu práva (což plyne mimo jiné i z jeho závěru, že k přechodu práva došlo naplněním rozvazovací podmínky, tedy právní mocí exekučního titulu ), neřídil. Právní posouzení věci odvolacím soudem je tudíž nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení věci napadené rozhodnutí spočívá (§241a odst. 1 o. s. ř.), Nejvyšší soud je – aniž se zabýval ostatními dovolacími námitkami – bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu podle následujícího odstavce, věty první téhož ustanovení vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. srpna 2014
JUDr. Vladimír M i k u š e k
předseda senátu