ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.4047.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 4047/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce A. H. , zastoupeného JUDr. Josefem Tobiškou, advokátem se sídlem v Brně, Jeřábkova 5, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy ve výši 50.000,- Kč a o omluvu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 283/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2013, č. j. 16 Co 142/2013 - 209, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zák. č. 404/2012 Sb. (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, dovolání žalobce odmítl jako nepřípustné.
V otázce stanovení formy zadostiučinění (písemná omluva ze strany žalované oproti žalobcem požadovanému zveřejnění omluvy v tisku) odpovídá rozsudek odvolacího soudu judikatuře Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2919/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3076/2012; rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto usnesení citovaná jsou dostupná na www.nsoud.cz). K této otázce je třeba uvést, že stanovení formy přiměřeného zadostiučinění je v první řadě úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009, nebo ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4073/2011). V posuzovaném případě odvolací soud při rozhodování o formě přiznané omluvy přihlédl k závažnosti vzniklé újmy na straně žalobce, k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, k délce trestního stíhání proti žalobci, k charakteru trestného činu, pro který byl žalobce stíhán, i k tomu, že tisk o trestním stíhání žalobce neinformoval a trestní stíhání nebylo nikterak medializováno. Ohledně této otázky proto nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání zakotvené v §237 o. s. ř.
Otázka, zda měl soud připustit změnu žaloby učiněnou žalobcem, či nikoliv, není způsobilá založit přípustnost dovolání. Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil již v usnesení ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 29 Odo 962/2006. V citovaném usnesení se jednalo o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb., závěry učiněné Nejvyšším soudem lze však vztáhnout i na nyní posuzovaný případ.
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V posuzovaném případě napadené rozhodnutí na vyřešení otázky správnosti nepřipuštění změny žaloby nezávisí. Žalobce se uplatněnou dovolací námitkou ve skutečnosti domáhá přezkumu pravomocného usnesení o nepřipuštění změny žaloby, nikoliv přezkumu rozsudku ve věci samé.
V části, kterou se žalobce dovolává proti potvrzení výroku III rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut požadavek žalobce na zaplacení částky přiměřeného zadostiučinění ve výši 50.000,- Kč, není dovolání přípustné (srov. §238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.). Z téhož důvodu není přípustné dovolání do výroku II napadeného rozhodnutí, kterým byl zčásti změněn a zčásti potvrzen výrok IV rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů prvostupňového řízení.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 31. března 2014
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu