ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.41.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 41/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a Mgr. Víta Bičáka ve věci žalobce EP Line SE , se sídlem v Praze 10, Kodaňská 46, identifikační číslo osoby 28248163, zastoupeného Mgr. Kateřinou Fáberovou Slušnou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Kostelní 875/6, proti žalované Inetgroup s. r. o ., se sídlem v Praze 6, Vokovická 31/139, zastoupené JUDr. Petrem Plavcem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Zábradlí 205/1, o předběžném opatření, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 6. 2013, č. j. 12 Cmo 163/2013-134, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho advokátky na náhradě nákladů dovolacího řízení 23 535,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 3. 2013, č. j. 2 Nc 1040/2011-115, zamítl návrh žalované, aby bylo vykonáno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2011, č. j. 2 Nc 1040/2011-28, potvrzené usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 8. 2011, č. j. 12 Cmo 235/2011-58 (žádost na čl. 71). Prvně uvedeným usnesením byl žalobce vyzván, aby do tří dnů složil na účet Městského soudu v Praze doplatek jistoty 7.500.000,- Kč (k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením - §75b a násl. o. s. ř.). Usnesením Vrchního soudu v Praze bylo usnesení městského soudu potvrzeno (k tomu srov. R 26/2013). Městský soud zamítnutí návrhu odůvodnil tím, že výzva k doplacení jistoty není rozhodnutím ve smyslu §251 odst. 1 o. s. ř., které by bylo možné vykonat. Jediným zákonným důsledkem jejího nesplnění je odmítnutí návrhu podle §75b odst. 2 o. s. ř. nebo zrušení předběžného opatření podle §77 odst. 2 o. s. ř.
Vrchní soud napadeným rozhodnutím usnesení městského soudu potvrdil. Uvedl, že návrh žalované směřuje vůči soudu, který není účastníkem řízení a nelze jej považovat ani za třetí osobu ve smyslu §76 odst. 2 o. s. ř. Zároveň nepřisvědčil argumentaci žalované, že složenou jistotu by nebylo možno vrátit dříve, než bude rozhodnuto o návrhu podle §77a odst. 1 o. s. ř. o náhradě škody způsobené předběžným opatřením. Podle §77a odst. 2 o. s. ř. lhůta k podání žaloby činí 6 měsíců od zániku nebo pravomocného zrušení předběžného opatření, přičemž lhůtu nelze prominout. Argumentace žalované by platila pro případ, že by žaloba o náhradu škody byla podána, což se nestalo. Vrchní soud se současně ztotožnil se závěrem městského soudu, že výzva k zaplacení přímo neukládá povinnost, a že takové rozhodnutí soudu není vykonatelné.
Žalovaná podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání s odůvodněním, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a o. s. ř.), a že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Namítá, že s ohledem na skutečnost, že předmětné předběžné opatření bylo soudem v rozporu se zákonem nařízeno a žalobcem vykonáno, stala se výzva k úhradě doplatku jistiny vymahatelnou a je na soudu, aby tento doplatek po žalobci vymáhal. Podle jejího názoru je také usnesení o výzvě k doplacení jistoty vykonatelné. Výzva se stala vykonatelnou v okamžiku, kdy bylo na základě nařízeného předběžného opatření žalobcem ze skladů žalované odvezeno předmětné zboží. Pokud by do tohoto okamžiku nebyla jistota doplacena, soud by musel návrh na předběžné opatření zamítnout. V souladu s §75b odst. 4 o. s. ř. soud může složenou jistotu vrátit pouze v případě, že jistota nemá být použita k uspokojení práva na náhradu škody nebo jiné újmy. Žalobu o náhradu škody žalovaná nepodala, protože v dané době nebylo možné zjistit (a je tomu tak až dosud), zda a v jaké výši jí vznikla škoda. Tu bude možné určit po prodeji věcí v dražbě. Žalovaná podala žalobu o nařízení soudního prodeje zástavy. Postupovala-li tímto způsobem, postupovala tak současně ke stanovení výše škody a možnosti jejího následného získání. Žalovaná dále uvedla, že pokud nastane situace, na kterou nejde doslovně aplikovat předmětná ustanovení o. s. ř., musí soud aplikovat relevantní ustanovení právních předpisů přiměřeně tak, aby dosáhl cíle sledovaného právním předpisem a poskytl straně, k jejíž újmě bylo předběžné opatření zneužito, přiměřený způsob zajištění. Jedině složením jistoty na účet soudu by byl naplněn účel tohoto právního institutu – garance náhrady škody. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání odkázal na závěry městského i vrchního soudu a uvedl, že při realizaci svých práv vycházel z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2011, č. j. 2 Nc 1040/2011-15, a jednal v důvěře v jeho správnost. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Žalovaná k vyjádření k dovolání uvedla, že nepovažuje usnesení Městského soudu č. j. 2 Nc 1040/2011-28 za pouze nevykonatelnou výzvu, že odvolací soud měl přihlédnout ke smyslu institutu předběžného opatření a požadavku na uhrazení jistoty a v této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. ÚS III 468/11, že je nepodstatné, zda byl Městský soud v Praze označen jako „orgán věci veřejné“, že byl povinen učinit kroky k doplacení jistoty odpůrcem. Uvedla, že přestože nepodala žalobu o náhradu škody, vede dvě řízení, o nichž má za to, že směřují k vymožení, resp. zjištění výše škody.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), přičemž se nejdříve zabýval otázkou jeho přípustnosti.
Podle §238 odst. 1 písm. g) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodováno o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že dovolání není přípustné proti usnesení, kterým je rozhodováno o nařízení předběžného opatření, zamítnutí návrhu na předběžné opatření, jeho odmítnutí či jeho zrušení, popř. jinému usnesení, které by soud v rámci rozhodování o předběžném opatření vydal. Za takové je třeba považovat i napadené usnesení, v němž se Vrchní soud v Praze zabýval vymáháním doplatku jistoty, k jehož zaplacení byl žalobce vyzván ve smyslu §76h o. s. ř.
Nejvyšší soud proto postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání žalované odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2014
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph.D.
předsedkyně senátu