ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.4119.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 4119/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Mgr. R. H. , zastoupeného JUDr. Františkem Hanákem, advokátem se sídlem v Hlinsku, Adámkova 149, proti žalované České advokátní komoře , se sídlem v Praze 1, Národní třída 16, identifikační číslo osoby 66000777, zastoupené JUDr. Ladislavem Krymem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní třída 43, o zápis do seznamu advokátních koncipientů, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. února 2012 (správně: 2013), č. j. 30 Co 489/2012-172, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) poté, co přihlédl k čl. II bodů 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., a k čl. II bodů 2 a 3 zák. č. 293/2013 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání žalobce (dále již „dovolatel“) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. února 2013, č. j. 30 Co 489/2012-172, není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné.
Na závěr, zda je napadené rozhodnutí odvolacího soudu dle citovaného ustanovení přípustné, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Předmětem řízení v projednávané věci byl dovolatelem uplatněný nárok o jeho zápis do seznamu advokátních koncipientů dle ustanovení §55b odst. 1 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“). Odvolací soud věc posoudil dle §7 odst. 3 o. s. ř., v souladu s §37 odst. 1 zákona o advokacii v rozhodném znění a dospěl k věcně správnému závěru, že dovolatel nesplňuje podmínky pro zápis do seznamu žalované. Odvolací soud se v napadeném rozhodnutí již řádně vypořádal s odvolací námitkou dovolatele týkající se výkladu přílohy č. 3 vyhlášky č. 322/2005 Sb., která proto nemůže založit přípustnost dovolání.
Pokud dovolatel namítal, že odvolací soud nesprávně posoudil právní otázku platnosti osvědčení Západočeské univerzity v Plzni o uznání zahraničního vzdělání a kvalifikace v České republice ze dne 20. srpna 2008, č. j. ZČU*N-634/08 (dále již „osvědčení“), nejde o právní otázku, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí bylo založeno a jejíž rozhodování by spadalo do pravomoci v civilním soudním řízení (§7 o. s. ř.), neboť náleží do pravomoci správního soudnictví (zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní). Z toho je zřejmé, že uvedeným způsobem vymezené dovolání dovolatele nemůže z hlediska přípustnosti podle §237 o. s. ř. obstát.
Nad rámec uvedeného dovolací soud uvádí, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí se odvolací soud dovolatelem předestřenou právní otázkou zabýval potud, že konstatoval, že osvědčení zrušil ve správním soudnictví Krajský soud v Plzni pravomocným rozsudkem ze dne ze dne 31. ledna 2012, č. j. 30 A 30/2010-14. Protože dovolatel uvedený závěr zpochybňoval, odvolací soud odkázal na závěry konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu v obdobných věcech, které stanovisko odvolacího soudu v uvedeném smyslu potvrzovaly a s nimiž se odvolací soud ztotožnil. Jakékoli další úvahy odvolacího soudu, které směřovaly (již poněkud nadbytečně) k interpretaci odůvodnění závěrů citované judikatury Nejvyššího správního soudu, jsou z hlediska projednávané věci právně irelevantní.
Nejvyšší soud proto dovolání dovolatele podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Při rozhodování o náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud zohlednil relevantní okolnost, že posuzovaná otázka se týká činnosti žalované, že žalovaná disponuje dostatečným odborným právním aparátem, takže není důvod žalované přiznávat odměnu a výdaje za činnost advokáta, který ji v tomto řízení zastupoval, neboť zde nejde o náklady účelně vynaložené (§243b, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c/ per analogiam o. s. ř., když podmínky pro aplikaci dle §146 odst. 3 o. s. ř. splněny nebyly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. března 2014
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu