ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.413.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 413/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně Zeus – zemědělské služby, spol. s. r. o , se sídlem v Holubicích 2, PSČ 252 65, identifikační číslo osoby 61681644, zastoupené JUDr. Davidem Mášou, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Zderaze 1275/15, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce: JUDr. D. M., advokáta, o zaplacení částky 757.680,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 46/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. srpna 2013, č. j. 20 Co 206/2013-163, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) poté, co přihlédl k čl. II bodů 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., a k čl. II bodů 2 a 3 zák. č. 293/2013 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání žalobkyně (dále již „dovolatelka“) proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“) ze dne 8. srpna 2013, č. j. 20 Co 206/2013-163, není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné.
Na závěr, zda je napadené rozhodnutí odvolacího soudu dle citovaného ustanovení přípustné, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Předmětem řízení v projednávané věci byl dovolatelkou uplatněný nárok o náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. (dále již „OdpŠk“) s tím, že v důsledku průtahů v občanskoprávním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 108/2006 (dále již v „dotčeném řízení“) vznikla žalobci škoda spočívající v nemožnosti úspěšně uplatnit nárok na zaplacení úroků z prodlení z důvodu promlčení nároku. Odvolací soud věc posoudil v souladu s §13 odst. 1 a 2 OdpŠk a dospěl k věcně správnému závěru, že v dotčeném řízení sice došlo k nesprávnému úřednímu postupu v důsledku nepřiměřené délky řízení, avšak neshledal příčinnou souvislost mezi tímto nesprávným úředním postupem a škodou, jež měla dovolatelce vzniknout. Odvolací soud se v napadeném rozhodnutí již řádně vypořádal s dovolacími námitkami dovolatelky, včetně judikatury dovolacího soudu, na kterou dovolatelka poukazovala (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2002, sp. zn. 29 Odo 421/2002, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. července 2010, sp. zn. 33 Cdo 2041/2008) a nelze mu v tomto směru nic vytknout. Namítala-li dovolatelka, že vedle nepřiměřené délky řízení byla příčinou vzniku uplatněné škody i skutečnost, že v dotčeném řízení nebyla vyzvána soudem ke specifikaci příslušenství, jehož se v žalobě domáhala, nemůže ani tato námitka založit přípustnost dovolaní dle §237 o. s. ř. Nepostupoval-li soud v dotčeném řízení při odstraňování nedostatků žaloby dle §43 odst. 1 o. s. ř., ačkoli se tak mělo stát, bylo dotčené řízení postiženou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dle ustálené judikatury dovolacího soudu odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu státu nezakládají vady řízení (např. při shromažďování podkladů pro rozhodnutí, hodnocení zjištěných skutečností a právním posouzení), jestliže měly za následek nesprávné rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod číslem 5/2000). Odpovědnost státu přitom nelze rovněž dovodit, aniž by byla rozhodnutí v dotčeném řízení změněna či zrušena. Tento závěr má potom za následek, že ani dovolací námitka, „ že je jedno, jestli nesprávný úřední postup byl prvotní nebo další příčinou, kvůli níž škoda vznikla ,“ nemohla založit přípustnost dovolaní dle §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání dovolatelky podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. března 2014
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu