ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.4146.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 4146/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v exekuční věci oprávněného L. P. , zastoupeného JUDr. Marinou Machytkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, proti povinné PP-servis Plzeň, s.r.o., se sídlem v Plzni, U Velkého rybníka 35, identifikační číslo osoby 26322242, zast. Mgr. Petrem Šlaufem, advokátem se sídlem v Plzni, Kamenická 1, o zaplacení částky 20.000,- Kč s příslušenstvím oproti vydání věci, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 76 EXE 2475/2011, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 29. května 2013, č.j. 61 Co 222/2013-135, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud (kromě toho, že řízení o odvolání, směřovalo-li i proti I. /vyhovujícímu/ výroku usnesení soudu prvního stupně, zastavil – viz výrok I. napadeného rozhodnutí) potvrdil usnesení (ve výroku II.) z 2. ledna 2013, č.j. 76 EXE 2475/2011-112, jímž okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení exekuce (viz výrok II. napadeného usnesení).
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř. (s odůvodněním, že „soudem vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak“) povinná namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), jež spatřuje v tom, že podmínky pro složení plnění (oprávněným) do soudní úschovy splněny nebyly, jelikož v prodlení nebyla ona, nýbrž oprávněný.
Oprávněný navrhl odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle první věty ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 237a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
V souzené věci však dovolatelka, omezila-li se pouze na kusou formulaci, že „soudem vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak“, svou povinnost uloženou jí ustanovením §241a odst. 2 nesplnila.
V usnesení z 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud uzavřel, že má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Protože povinná uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (v dovolání posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v projednávané věci nedostála, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v režimu hlavy VI exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. března 2014
JUDr. Vladimír M i k u š e k
předseda senátu