ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.4294.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 4294/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Lenky Dopitové v exekuční věci oprávněných a) Z. M. , a b) J. M. , proti povinným 1) J. Š., 2) F. Š., zastoupeným JUDr. Juditou Jakubčíkovou, advokátkou se sídlem v Klatovech, Krameriova č. 139, pro částku 202.895,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 15 Nc 3174/2005, a u JUDr. Dalimila Miky, LL.M., soudního exekutora Exekutorského úřadu v Klatovech, Za Beránkem 836, pod sp. zn. 120 EX 285/05, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 29. srpna 2013, sp. zn. 56 Co 399/2013, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením z 12. listopadu 2012, č.j. 120 EX 285/05-62, soudní exekutor ve vztahu k 1. povinné exekuci zastavil a rozhodl, že „exekuce bude nadále vedena již jen proti 2. povinnému F. Š..“ Proti usnesení soudního exekutora podali oba povinní odvolání.
Napadeným usnesením krajský soud odvolání 1. povinné pro subjektivní nepřípustnost podle §218 písm. b) o. s. ř. odmítl a o odvolání 2. povinného nerozhodl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali oba povinní dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §237 o. s. ř. (avšak bez specifikace, který ze čtyř jednotlivých důvodů přípustnosti dovolání v uvedeném ustanovení vymezených má být dán).
Dovolací soud, jenž vzhledem k článku II., bodu 7., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a části první, článku II, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., jakož i s ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno 29. srpna 2013, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna do 31. prosince 2013, se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání 1. povinné je nepřípustné proto, že směřuje proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř. (viz ustanovení §238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. ).
Pokud pak jde o dovolání 2. povinného, to je nepřípustné proto, že pojmově není možno podat dovolání proti rozhodnutí, které nebylo vydáno. K tomu lze dodat, že obecně platí, že není pojmově možné uvažovat ani o odvolání (a tedy i dovolání) proti výroku (jeho části), který nebyl vydán (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2288/2005, případně 20 Cdo 3818/2013, nebo z literatury např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II., §1-200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 1126 s.). Podání účastníka, které obsahuje námitky proti chybějícímu rozhodnutí, je zpravidla namístě posoudit jako návrh na vydání doplňujícího rozhodnutí. V souzené věci by však beztak doplňující usnesení vydáno být nemohlo, neboť návrh na jeho vydání do patnácti dnů od doručení usnesení odvolacího soudu účastníkům řízení podán nebyl (§166 odst. 1 ve spojení s ustanovením §167 odst. 2 o. s. ř.).
Protože, jak plyne z výše uvedeného, o žádný z případů přípustnosti dovolání vymezených ustanovením §237 o. s. ř. nejde, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení Hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. dubna 2014
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu