ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.4439.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 4439/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka Ph.D, v právní věci žalobce J. L., zastoupeného JUDr. Narcisem Tomáškem, advokátem se sídlem v Děčíně III, U Starého mostu 111/4, proti žalované Fakultní nemocnici Hradec Králové, se sídlem v Hradci Králové, Sokolská 581, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 153/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2013, č.j. 1 Co 51/2013-261, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Žalobce se proti žalované domáhal žalobou omluvy a náhrady nemajetkové újmy za tvrzený neoprávněný zásah do jeho osobnostních práv, konkrétně do práva na soukromí, v důsledku zanedbání povinné léčebné péče jeho těhotné manželky.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. dubna 2012, č.j. 16 C 153/2007-187, ve znění rozsudků ze dne 17. 7. 2012, č.j. 16 C 153/2007-205, a ze dne 27. 7. 2012, č.j. 16 C 153/2007-212, výrokem I. zamítl žalobu, aby žalovaná zaslala písemně k rukám žalobce dopis s omluvou ve znění „Vážený pane L., vyjadřujeme svou hlubokou lítost nad úmrtím Vaší manželky L. L. a Vašeho syna F. L., kteří bohužel zemřeli v důsledku nedostatečné zdravotní péče poskytnuté v naší nemocnici.“; a aby žalovaná zaplatila žalobci částku 1,000.000,- Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení §13 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč, zák.“). Výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů řízení placených státem.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. května 2013, č. j. 1 Co 51/2013-261, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně ve znění rozsudků ze dne 17. 7. 2012, č.j. 16 C 153/2007-205, a ze dne 27. 7. 2012, č.j. 16 C 153/2007-212, změnil tak, že se žalobci povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení státu neukládá; jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým i právním závěrem soudu prvního stupně, že nedošlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu. Vzal za prokázané, že znaleckým posudkem lékařské fakulty Masarykovy university v Brně v souvislosti se znaleckým posudkem Fakultní nemocnice na Bulovce (vypracovaným pro účely trestního řízení) nebyl prokázán žalobcem tvrzený non lege artis léčebný postup lékařů žalované. Postup lékařů na gynekologicko-porodnickém oddělení žalované byl v souladu s poznatky lékařské vědy a s možnostmi zdravotnického zařízení daného typu v tehdejším období. Vzhledem k tomu, že soud neshledal neoprávněný zásah žalované do osobnostních práv žalobce a v jeho důsledku ani její odpovědnost podle §13 občanského zákoníku, nebyl důvod zabývat se námitkou promlčení uplatněnou žalovanou.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze byl zástupci žalobce doručen dne 12. července 2013, přičemž právní moci nabyl téhož dne.
Tento rozsudek dne 10. září 2013 napadl žalobce včasným dovoláním. Odkazuje na ustanovení §241a o.s.ř. a je toho názoru, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Domnívá se, že byla porušena jeho práva zakotvená v listině základních práv upravených v článku 6 odst. 1, kdy každý má právo na život. Podle jeho názoru měl soud postupovat při hodnocení důkazů volnou úvahou a vyjádřit svým rozhodnutím jistou míru odpovědnosti ve formě byť částečného plnění ve prospěch žalobce. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná v písemném vyjádření k tomuto dovolání upozornila na podstatné nedostatky dovolání žalobce a navrhla jeho odmítnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013. Poté se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle ustanovení §241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Ačkoliv dovolání žalobce odkazuje ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. na to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jeho obsah neoznačuje a ani fakticky nenastoluje žádnou z uvedených alternativ charakterizujících napadené rozhodnutí, které jsou jedině způsobilé založit přípustnost dovolání proti němu. Výtky dovolatele směřují do skutkových zjištění a nikterak neodpovídají předpokladu obsaženému v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. Nelze proto dovodit, že by byly naplněny předpoklady přípustnosti dovolání v této věci tak, jak je má na mysli již zmíněné ustanovení §237 o.s.ř.
Jestliže tedy v souzené věci nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věta první a odst. 2 o.s.ř.).
U výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení se odkazuje na ustanovení §243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. dubna 2014
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu