ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.4500.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 4500/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v exekuční věci oprávněného P. F., zastoupeného JUDr. Romanem Kudrličkou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Husova 1847/5, proti povinnému Ing. F. S., zastoupenému JUDr. Irenou Baladovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Lužná 716/2, pro nepeněžité plnění, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 43 EXE 233/2012, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, ze 14. dubna 2014, č.j. 24 Co 640/2014-60, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označený rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 11. února 2014, č.j. 43 EXE 233/2012-50, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení „§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.“ s odůvodněním, že „napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.“
Oprávněný navrhl odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.
Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 7., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013, a dospěl k závěru, že je třeba je odmítnout.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle první věty ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 237a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
V usnesení z 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, Nejvyšší soud uzavřel, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dovolacím soudem dosud nevyřešenou.
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje .
V odůvodnění uvedeného judikátu pak Nejvyšší soud dále vysvětlil, že má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Povinný v dovolání neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti podle §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013 (formulace, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, svědčí o jeho mylném přesvědčení, že věc má být posouzena podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 ); za takové vymezení nelze považovat větu, že „řešení shora uvedené právní otázky má po právní stránce zásadní význam proto, že v jeho důsledku je ohrožen každý vlastník nemovitosti stojící na pozemku jiného vlastníka. “ Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2014
JUDr. Vladimír M i k u š e k
předseda senátu