ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.4521.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 4521/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a Mgr. Víta Bičáka v exekuční věci oprávněného JUDr. K. M. , zastoupeného JUDr. Josefem Kulhavým, advokátem se sídlem v Praze 2, Legerova 44, proti povinnému M. S. , zastoupenému JUDr. Michalem Pacovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Čelakovského sady 433/10, pro částku 491.623,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 68 Nc 778/2008, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze z 18. dubna 2014, č.j. 51 Co 85/2014-390, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označený rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 18. prosince 2013, č.j. 68 Nc 778/2008-332, jímž obvodní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 o. s. ř. s odůvodněním, že „jde o otázku, která dovolacím soudem dosud nebyla řešena, resp. by měla být dovolacím soudem posouzena odlišně od dosavadní rozhodovací praxe.“ Odvolací soud uzavřel, že povinný neunesl důkazní břemeno, jelikož se mu nepodařilo se stoprocentní jistotou prokázat, že podpis na originále listin, jimiž oprávněný stvrdil převzetí částky 539.363,- Kč, patří skutečně oprávněnému. Povinný je však přesvědčen, že své tvrzení prokázal i jinými důkazy, absence originálů uvedených listin tedy podle jeho názoru neměla mít za následek zamítnutí jeho návrhu na zastavení exekuce. Protože jeho původní právní zástupce JUDr. V. V. zemřel, měl soud povinného poučit, že v takovém případě lze soudní jednání odročit do doby, než si povinný opatří zástupce nového. Nesplněním této poučovací povinnosti soud podle dovolatelova názoru porušil ustanovení §5 o. s. ř. a tím i jeho právo na spravedlivý proces. Soudy obou stupňů se dopustily vážného pochybení také v tom, že povinného nepoučily, že v případě nepředložení originálů listin nebudou moci návrhu na zastavení exekuce vyhovět.
Oprávněný navrhl odmítnutí dovolání.
Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 7., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013, a dospěl k závěru, že je třeba je odmítnout.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle první věty ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 237a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
V usnesení z 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, Nejvyšší soud uzavřel, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dovolacím soudem dosud nevyřešenou.
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje .
V odůvodnění uvedeného judikátu pak Nejvyšší soud dále vysvětlil, že má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Povinný v dovolání neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti podle §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013 . Formulace, že „jde o otázku, která dovolacím soudem dosud nebyla řešena, resp. by měla být dovolacím soudem posouzena odlišně od dosavadní rozhodovací praxe,“ svědčí o jeho mylném přesvědčení, že k založení přípustnosti dovolání postačí požadavek, aby dovolací soud určitou právní otázku posoudil jinak než soud odvolací; za vymezení předpokladů přípustnosti dovolání nelze považovat větu, že „absence originálů listin neměla mít za následek zamítnutí návrhu na zastavení exekuce.“ Pokud jde o nesplnění poučovací povinnosti soudu, tu lze vytýkat pouze jako tzv. jinou vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (nikoli tedy jako nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř.), k níž je ovšem soud povinen přihlédnout jen je-li dovolání přípustné (§242 odst. 2 o.s.ř.); o takový případ však – viz výše – v souzené věci nejde. Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2014
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu