ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.4542.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 4542/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci péče o nezletilou E. M. , zastoupenou Magistrátem města Olomouc jako kolizním opatrovníkem, dceru J. M., a E. M. , o úpravu výživného, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 0 P 277/2004, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 15. ledna 2014, č.j. 70 Co 440/2013-933, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. května 2013, č.j. 0 P 277/2004-866, rozhodl o zamítnutí návrhu otce na snížení výživného pro nezletilou E. M. s účinností od 1. ledna 2011. Soud prvního stupně uzavřel, že návrh otce na snížení výživného není ani v části důvodný, neboť nedošlo k podstatné změně poměrů účastníků, které by odůvodňovaly postup podle ustanovení §99 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (dále jen „zákon o rodině“).
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. ledna 2014, č. j. 70 Co 440/2013-933, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že pro dobu od 1. ledna 2011 do 14. prosince 2012 řízení o návrhu otce na snížení výživného pro nezletilou E. M. z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté zastavil, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále jen „dovolatel“) včasné dovolání k Nejvyššímu soudu (dále jen „dovolací soud“). Ve svém dovolání uvádí, že žádá o snížení výživného z 6.000,- Kč na 1.000,- Kč. Dovolatel ve svém podání nespecifikuje, v čem spatřuje přípustnost dovolání, zda podle něj rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ani své dovolání nijak nezdůvodňuje.
Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 15. ledna 2014, Nejvyšší soud jako soud dovolací (dále jen „dovolací soud“) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) ve spojení se zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. v účinném znění lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §30 odst. 1 z. ř. s. není dovolání přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Dovolací soud dospěl k názoru, že dovolání v této věci není přípustné, neboť jde o řízení o výživném, tedy řízení ve věci rodinněprávní upravené v hlavě páté části druhé tohoto zákona ve smyslu ustanovení §30 z. ř. s., a nejde o žádnou z taxativně vyjmenovaných výjimek. Není přitom rozhodné, že předmětný rozsudek byl vydán podle o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 a nikoliv podle z. ř. s. Ustanovení §30 z. ř. s. je totiž třeba vykládat tak, že vylučuje dovolání ve všech věcech jmenovaných v hlavě páté části druhé z. ř. s. nehledě na to, podle jakého procesního předpisu bylo napadené rozhodnutí vydáno. K takovému výkladu dospěl dovolací soud zejména s ohledem na fakt, že ustanovení §30 z. ř. s. a ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2014 společně nahrazují původní ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013, kdy záměrem zákonodárce nebylo přípustnost dovolání v rodinněprávních věcech ani zúžit, ani rozšířit, ale pouze v nové úpravě zohlednit změnu hmotněprávní (zákon č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) i procesněprávní (z. ř. s.) úpravy rodinněprávních institutů.
Podle §241 o. s. ř. musí být dovolatel v řízení před dovolacím soudem zastoupen advokátem nebo notářem nebo doložit právnické vzdělání. Dovolatel není v předmětném řízení zastoupen ani nedoložil, že by měl právnické vzdělání.
Podle ustanovení §241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v §241 o. s. ř., postupuje se obdobně podle ustanovení §104 odst. 2 o. s. ř. (zastavení řízení); to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné podle ustanovení §238 o. s. ř.
Byť ustanovení §241b odst. 2 o. s. ř. výslovně stanoví výjimku pouze pro dovolání nepřípustná podle §238 o. s. ř., je třeba jej v souladu s ustanovení §1 z. ř. s. vztáhnout i na případy dovolání nepřípustných podle ustanovení §30 z. ř. s. Ustanovení §241b odst. 2 o. s. ř. je totiž výrazem hospodárnosti řízení a vztahuje se na ty případy, kdy by bylo nadbytečné činit úkony k odstranění nedostatku podmínky povinného zastoupení dovolatele, protože je zjevné, že dovolání nemůže být přípustné, neboť jde o věci zákonem explicitně vyloučené z přezkumu dovolacím soudem, přičemž toto lze jednoduše určit bez znalosti konkrétních okolností případu. O takový případ jde i u věcí vyloučených z přezkumu dovolacím soudem ustanovením §30 z. ř. s. Vymezení nepřípustnosti v těchto věcech se od 1. 1. 2014 přesunulo do z. ř. s. právě z ustanovení §238 o. s. ř., kdy původně i tyto případy, jak bylo uvedeno výše, spadaly pod ustanovení §238 odst. 1 písm. a).
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 ve spojení s ustanovení §241b odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2014
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu