ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.4575.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 4575/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v exekuční věci oprávněné společnosti BRASCHI-CONSULTADORIA E SERVICOS, SOCIEDADE UNIPESSOAL, LDA, se sídlem Edificio D. Mécia e Solar D. Mécia, Rua Ivens e dos Aranhas 3˚, O, Sé Funchal, Madeira, Portugalská republika, NIPC: 511 156 995, zastoupené JUDr. Marcelou Lechnerovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 24, proti povinnému Ing. V. M. , za účasti manželky povinného MUDr. J. M., zastoupeni JUDr. Janem Pavlokem, PhD., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 391/7, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 10 Nc 5080/2005, a u JUDr. Martina Růžičky, soudního exekutora Exekutorského úřadu ve Zlíně, 2. května 2384, pod sp. zn. 77 Ex 706/05, o dovolání povinného a jeho manželky proti usnesení Krajského soudu v Praze z 15. července „2013“ (správně 2014), č.j. 17 Co 247/2014-799, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 10. března 2014, č.j. 077 EX 706/05-763, jímž soudní exekutor nařídil opakovanou elektronickou dražbu spoluvlastnického podílu povinného na tam specifikovaných nemovitostech.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný a jeho (nyní již bývalá) manželka dovolání, jehož přípustnost s odkazem na ustanovení §237 o. s. ř. dovozují z toho, že „napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, resp. která je dovolacím soudem rozhodování rozdílně, popřípadě má být již vyřešená právní otázka posouzena jinak.“
Oprávněná navrhla odmítnutí dovolání.
Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 7., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013, a dospěl k závěru, že je třeba je odmítnout.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle první věty ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 237a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
V usnesení z 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, Nejvyšší soud uzavřel, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dovolacím soudem dosud nevyřešenou.
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje .
V odůvodnění uvedeného judikátu pak Nejvyšší soud dále vysvětlil, že má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Dovolatelé, jež se otázkou přípustnosti dovolání zabývali pouze potud, že doslovně ocitovali znění ustanovení §237 (jehož jednotlivé čtyři předpoklady přípustnosti dovolání ovšem nemohou vedle sebe obstát), však neuvedli konkrétně, při řešení které otázky se soud odchýlil od ustálené soudní praxe (a konkrétně od kterého rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. uvedením spisové značky či čísla, pod nímž je rozhodnutí zařazeno do Sbírky rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu), případně kterou právní otázku mají za dosud nevyřešenou nebo která právní otázka má být posouzena jinak než v dosavadní judikatuře (opět se specifikací konkrétního rozhodnutí Nejvyššího soudu, od něhož by se měl dovolací soud odchýlit).
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. prosince 2014
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu