ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.4751.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 4751/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a Mgr. Víta Bičáka v exekuční věci oprávněné GRATO spol. s.r.o., se sídlem v Mariánských Lázních, Palackého 776/57a, identifikační číslo osoby 41033281, zastoupené Petrem Hrůzou, advokátem se sídlem v Tachově, Nám. republiky 58, proti povinnému Mgr. Z. S. , pro částku 109.041,- Kč s příslušenstvím, vedené u JUDr. Milana Usnula, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 9, Bryksova 763/46, pod sp. zn. 098 EX 06444/10, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 24. července 2014, sp. zn. 13 Co 270/2014, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 30. května 2014, č.j. 098 EX 06444/10-060, jímž soudní exekutor určil cenu tam specifikovaných nemovitostí.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že „odvolací soud se odchýlil od posuzování otázky doručování písemnosti, jejímž obsahem je účastníkovo právo na podání řádného opravného prostředku“, povinný, vybavený právnickým vzděláním, vyjadřuje přesvědčení, že „má-li účastník podle občanského soudního řádu garantováno patnáctidenní právo možnosti podání odvolání ode dne jeho doručení, je jedinou možností při použití formy doručení poštovním přepravcem doručení písemností do vlastních rukou, kde je podle §49 odst. 4 o. s. ř. desetidenní lhůta, během níž si adresát může zásilku vyzvednout, přičemž datum doručení se započítává od jejího skutečného převzetí.“ Způsob doručování jako jiné písemnosti podle §50 odst. 1 o. s. ř. považuje dovolatel za „nesprávný a vadný, jelikož může docházet z různých důvodů ke krácení lhůty na odvolání stanovené zákonem a tím i porušování ústavního práva na spravedlivý proces,“ k čemuž v předmětném případě podle jeho názoru došlo. Zkrácení zákonem stanovené patnáctidenní lhůty na polovinu mělo za následek, že nemohl včas reagovat na usnesení soudního exekutora a tím i poukázat na hmotněprávní vady, jimiž je předmětné usnesení postiženo, a na které již v této fázi řízení není s ohledem na ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř. oprávněn poukázat.
Oprávněná navrhla odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud, jenž dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srovnej čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), se zabýval nejprve otázkou jeho přípustnosti a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
V předmětné věci však povinný odvolacímu soudu nevytýká nesprávný výklad procesněprávní normy, nýbrž nesprávný postup v řízení (konkrétně při doručování rozhodnutí soudního exekutora, proti němuž je přípustné odvolání). V takovém případě však jde o vadu řízení, a to tzv. jinou vadu, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k níž je však soud povinen přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 in fine o. s. ř.); o tento případ však v souzené věci (viz výše) nejde.
Protože tedy jediný zákonem připuštěný dovolací důvod (podle §241a odst. 1 o. s. ř.) ve skutečnosti uplatněn nebyl, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v režimu hlavy VI exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2014
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu