ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.848.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 848/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobkyně Z. P., zastoupené Mgr. Martinou Charvátovou, advokátkou se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí č. 3, proti žalovanému Městu Valašské Klobouky, se sídlem ve Valašských Kloboukách, Masarykovo náměstí č. 189, zastoupenému JUDr. Jiřím Frajtou, advokátem se sídlem ve Valašských Kloboukách, Masarykovo náměstí č. 177, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. 74 C 29/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2013, č.j. 1 Co 240/2013-15, takto:
Dovolání žalobkyně se odmítá.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 13. května 2013, č.j. 74 C 29/2013-6, vyslovil ve věci svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Krajskému soudu v Brně, jako soudu místně příslušnému.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. června 2013, č.j. 1 Co 240/2013-15, podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud poukázal na ustanovení §85a o.s.ř., podle něhož je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušným krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka. Připomněl též, že podle ustanovení §84 o.s.ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak. Uvedl též, že podle ustanovení §85 odst. 3 o.s.ř. obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo. Odvolací soud pak uzavřel, že obecným soudem žalovaného Města Valašské Klobouky je Okresní soud ve Zlíně, který působí v obvodu Krajského soudu v Brně. Námitka žalobkyně, že tento krajský soud její návrhy zamítá nebo odmítá je pak podle soudu právně zcela bezvýznamná.
Proti uvedenému rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci podala žalobkyně dne 30. srpna 2013 včasné dovolání, doplněné podáním ze dne 25. února 2014. Poukazuje na to, že Krajský soud v Brně (skutečně) veškeré její návrhy zamítá nebo odmítá, s rozhodováním tohoto soudu není spokojená a má proto zájem, aby předmětná věc byla projednávána u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci. Má tedy za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a žádá, aby bylo dovolacím soudem zrušeno.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a dále čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2013 do 31. prosince téhož roku. Po té se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle ustanovení §241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Ačkoliv se dovolání žalobkyně dovolává ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. toho, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jeho obsah neoznačuje a ani fakticky nenastoluje žádnou z uvedených alternativ charakterizujících napadené rozhodnutí, které jsou jedině způsobilé založit přípustnost dovolání proti němu. Výtky dovolatelky vztahující se k napadenému rozhodnutí a představované zejména tvrzením, že Krajský soud Brně veškeré její návrhy zamítá nebo odmítá, s rozhodováním tohoto soudu není spokojená a má proto zájem, aby předmětná věc byla projednávána u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, nikterak neodpovídají předpokladu obsaženému v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. Nelze proto dovodit, že by byly naplněny předpoklady přípustnosti dovolání v této věci tak, jak je má na mysli již zmíněné ustanovení §237 o.s.ř.
Jestliže tedy v souzené věci nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věta první a odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. března 2014
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu