ECLI:CZ:NS:2014:30.ND.317.2014.1
sp. zn. 30 Nd 317/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně PROFIGENTA SKS s.r.o. , IČ: 28658655, se sídlem v Brně, 602 00, Botanická 606/24, zastoupené Mgr. Martinou Vévodovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, proti žalovanému L. O., vedené Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. 8 EC 321/2011, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Nejvyšší soud České republiky neurčuje , který soud projedná a rozhodne věc vedenou Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. 8 EC 321/2011.
Odůvodnění:
Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov se žalobkyně domáhá zaplacení částky 1.010,- Kč s příslušenstvím.
Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 24. 3. 2014, č. j. 8 EC 321/2011-269, jež nabylo právní moci dne 25. 6. 2014, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I. usnesení) a rozhodl, že věc bude po právní moci předložena Nejvyššímu soudu České republiky k určení místně příslušného soudu k projednání a rozhodnutí ve věci (výrok II. usnesení).
Podle ustanovení §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Žalobkyně tvrdí, že se žalovaný dne 15. 7. 2008 při jízdě městskou hromadnou dopravou v Ostravě, jež je provozována Dopravním podnikem Ostrava a.s., IČ: 61974757, se sídlem Poděbradova 494/2, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava, k výzvě pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovanému tak vznikla podle Tarifního řádu a dle čl. IX. odst. 4) písm. a) Smluvních přepravních podmínek Dopravního podniku Ostrava a.s. povinnost uhradit jízdné ve výši 10,- Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.000,- Kč. Uvedený závazek žalovaný uznal písemně co do důvodu i výše v Dohodě s cestujícím č. E732663. Žalovaný doposavad svůj závazek nesplnil. Dopravní podnik Ostrava a.s. na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 7. 2011 pohledávku za žalovaným postoupil na společnost EVERADA s.r.o. Dne 15. 7. 2011 společnost EVERADA s.r.o. prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobkyně v podaném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla bydliště žalovaného na adrese T., Česká republika, kdy místo vyplnění ulice uvedla pouze: „ č.p. “ Okresní soud Brno-venkov ve věci zjistil, že žalovaný je občanem Slovenské republiky a má na území České republiky od 12. 3. 2008 hlášen přechodný pobyt občana z EU na adrese P. Ze sdělení Policie České republiky (dále jen jako „PČR“) vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán zaměstnavatelem se sídlem v Ostravě. Okresní soud Brno-venkov (dále též jen jako „soud“) k uvedenému zaměstnavateli zjistil, že tento byl dne 30. května 2011 vymazán z obchodního rejstříku. Zásilka doručovaná žalovanému na adresu Tišnov 53 se soudu vrátila s tím, že adresa je nedostatečná a zásilku nebylo možné doručit. Soud učinil dále zjištění, že adresa uvedená na listinném důkazu, tj. L., se v České republice vyskytuje dvakrát, a to v okresu P., L., P., a v okresu B., L. Na ani jedné z těchto adres se však žalovaný dle sdělení PČR nezdržuje a nikdy nezdržoval. Na adrese zjištěné soudem z Centrální evidence obyvatel se žalovaný rovněž nezdržuje, přičemž se nepodařilo zjistit, zda a v kterém období se žalovaný na této adrese zdržoval.
Na základě výše uvedených zjištění soud uzavřel, že se v dané věci soudu nepodařilo zjistit, kde se žalovaný v současné době zdržuje, ani kde se zdržoval ke dni zahájení řízení. V žalobě označená adresa je neurčitá, když adresa L. existuje v České republice dvakrát, ale ani na jedné se žalovaný nikdy nezdržoval.
Nejvyšší soud podle obsahu spisu dospěl k závěru, že soud nevyčerpal všechny prostředky pro zjištění skutečností zakládajících místní příslušnost soudu. Za situace, kdyby bylo označení bydliště žalovaného neurčité, bylo by povinností soudu postupovat podle ust. §43 odst. 1 o. s. ř. V projednávané věci ovšem soud přehlédl, že z obsahu listinného důkazu, z nějž jinak soud vycházel, vyplývá, že k adrese L. se váže další údaj, a to název obce S. L., která se nachází ve Slovenské republice. Byť byl tento údaj uveden v nesprávné kolonce formuláře, nevzniká pochyb, že je součástí adresy uvedené žalovaným. Společně se zjištěnou skutečností, že žalovaný má státní občanství Slovenské republiky, pak bylo na místě prověřit, zda se bydliště žalovaného nachází ve Slovenské republice.
Nejvyšší soud tak nemohl určit místně příslušný soud, neboť nejsou dány zákonné předpoklady pro rozhodnutí o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 o. s. ř., když zjištění podmínek místní příslušnosti nelze vyloučit.
Nejvyšší soud obiter dictum připomíná, že zjistí-li Okresní soud Brno-venkov, ke kterému byla žaloba podána, že žalovaný má bydliště v členském státě ve smyslu Nařízení Rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznání výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a že je nutné toto Nařízení aplikovat, bude namístě přihlížet též k judikatuře, zejména např. k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 Nd 336/2007, publikovanému ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 14/2009 a rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-111/09, ČPP, ze dne 20. 5. 2010.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2014
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu