ECLI:CZ:NS:2014:30.ND.52.2014.1
sp. zn. 30 Nd 52/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Simona, v exekuční věci oprávněné Telefónica Czech Republic, a. s., identifikační číslo osoby 60193336, se sídlem v Praze 4, Za Brumlovkou 266/2, zastoupené JUDr. Ing. Václavem Školoutem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 859/22, proti povinnému M. M. , o nařízení exekuce k uspokojení pohledávky ve výši 6.418,99 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 92 EXE 14060/2013, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 o. s. ř., takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 92 EXE 14060/2013 projedná a rozhodne Okresní soud v Ostravě.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Mgr. Ing. Josef Cingroš, Exekutorský úřad Brno-město, se sídlem v Brně, Bohunická 728/24a, podal Okresnímu soudu v Ostravě žádost o nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 6,418,99 Kč s příslušenstvím, jakož i k vymožení nákladů předcházejícího řízení ve výši 257,- Kč, nákladů exekučního řízení a nákladů oprávněné.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 1. 2014, č. j. 92 EXE 14060/2013-18, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že věc předkládá Nejvyššímu soudu podle §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti nelze zjistit, neboť v exekučním návrhu oprávněného, v exekučním titulu i v žádosti o pověření a nařízení exekuce je povinný označen bydlištěm ve Slovenské republice, lustrací v Centrální evidenci obyvatel se soudu nepodařilo zjistit trvalý pobyt povinného na území České republiky a Ministerstvo vnitra České republiky, odbor azylové a migrační politiky, na dotaz soudu sdělilo, že povinný neprochází evidencí cizinců a v České republice nemá povolen žádný druh pobytu. Oprávněný ve svém přípisu sdělil, že povinný si zvolil adresu U Studia 67/29, Ostrava, jako adresu, na kterou mu mají být zasílána vyúčtování poskytovaných služeb.
Podle §45 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013: „Místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.“
Podle §11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle §11 odst. 3 o. s. ř., které se použije i pro exekuční řízení (§52 odst. 1 zákona č. 120/2000 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů - dále „exekuční řád“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
V daném případě není zpochybněno, že věc patří do pravomoci českých soudů, když exekuce má být provedena dle požadavku oprávněné na území České republiky (srov. čl. 22 odst. 5 Nařízení Rady /ES/ č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech /tzv. nařízení Brusel I/) a je zřejmé, že nelze zjistit soud povinného ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu.
Z obsahu spisu vyplývá, že u povinného nebyl zjištěn ani trvalý pobyt, ani jiné místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Pokud jde o zjištění majetku povinného, dospěl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k závěru, že ve fázi řízení před nařízením exekuce, kdy způsob jejího provedení dosud nebyl stanoven, není možné prozatím dovodit, zda povinný, státní občan jiného členského státu Evropské unie, který nemá bydliště na území České republiky, má majetek nacházející se na území České republiky, jenž by podléhal exekuci (existenci exekucí postižitelného majetku exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora nezjišťuje).
Předpoklady uvedené v §11 odst. 3 o. s. ř. jsou splněny, proto vycházel Nejvyšší soud při určení místní příslušnosti ze zásady hospodárnosti řízení. V úvahu by přicházelo určení místní příslušnosti soudu podle sídla soudního exekutora (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 22 Nd 266/2013), podle soudu, u něhož bylo řízení zahájeno (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 33 Nd 11/2014) nebo např. podle sídla oprávněného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 Nd 323/2012).
V posuzované věci Nejvyšší soud rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož bylo řízení zahájeno, mimo jiné proto, že povinný si pro zasílání vyúčtování poskytovaných služeb zvolil adresu v obvodu tohoto soudu, a mohl by se zde nacházet i případný majetek povinného, bude-li soudním exekutorem po nařízení exekuce zjištěn (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 21 Nd 107/2013).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. března 2014
JUDr. František I š t v á n e k
předseda senátu