ECLI:CZ:NS:2014:30.ND.58.2014.1
sp. zn. 30 Nd 58/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce L. K. , proti žalovaným 1. P. P. a 2. D. D. , o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 48/2012, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci, takto:
Soudci Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Táňa Šimečková, JUDr. Jaroslav Hikl a JUDr. Vojtěch Brhel nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1Co 10/2014.
Odůvodnění:
Podáním došlým Vrchnímu soudu v Olomouci dne 30. 1. 2014 (jímž na výzvu soudu doplnil svá tvrzení z odvolání ze dne 20. 10. 2013, doručeného Krajskému soudu v Ostravě dne 19. 12. 2013) žalobce vznesl námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Táni Šimečkové, JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Vojtěcha Brhela.
Jak se z celkového kontextu podává, pochybnosti o nepodjatosti označených soudců v dané věci žalobce dovozuje z jejich předchozí účasti na rozhodování v jeho záležitosti (viz rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2013, č. j. 1 Co 180/2013-146), podle žalobce jejich podjatost vyplývá ze skutečnosti, že „účelově, cíleně, vědomě odmítají cokoliv znějící ve prospěch žalobce. Tyto osoby totálně straní žalované straně a snaží se žalobce svou neblahou činností sofistikovaně ponížit, pokořit, okrást, fyzicky zlikvidovat.“ Žalobce má za to, že Vrchní soud v Olomouci měl rozsudek soudu prvního stupně označit za zmatečný a celé řízení zastavit.
Jak vyplývá z vyjádření soudců a soudkyně senátu 1Co Vrchního soudu v Olomouci, nikdo z nich nemá žádný poměr k věci, účastníky řízení nezná, nemá k nim ani k jejich zástupcům žádný vztah a nemá na věci osobní zájem.
Podle §14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle §16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě.
Rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Okolnosti spočívající v rozhodování soudce v dřívější věci, jak plyne z ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř., samy o sobě důvodem pro vyloučení z projednávání a rozhodnutí být nemohou, a to ani tehdy, kdyby případná námitka nesprávného postupu nebo rozhodování ve věcech stejného či obdobného druhu byla opodstatněná.
Soudní praxe (viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 30. října 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001) je jednotná v tom, že soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se rozumí také situace, kdy soudce získal poznatky o věci jiným způsobem než z dokazování při jednání, v důsledku čehož je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky nabytými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti. Případný závěr o podjatosti shora uvedených soudců by se musel opírat o existenci jejich vlastního konkrétně definovatelného zájmu na výsledku řízení.
V posuzovaném případě však žalobce žádné takové relevantní skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti jmenovaných soudců, neuvedl, a žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by tito soudci měli k projednávané věci či k účastníkům nebo jejich zástupcům poměr, neplynou ani z obsahu spisu. Nejvyšší soud proto, aniž nařídil jednání, rozhodl, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. března 2014
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph. D.
předseda senátu