ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.1036.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 1036/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. Karla Gráfa , správce konkursní podstaty úpadce Odbytového družstva CENTRUM v likvidaci , identifikační číslo osoby 25194887, zastoupeného Mgr. Kateřinou Rychterovou, advokátkou se sídlem v Mělníku, Macharova 376/5, proti žalované XAVERgen, a.s. , se sídlem v Říčanech u Prahy, Žižkova 286/12, PSČ 251 01, identifikační číslo osoby 27460363, zastoupené Mgr. Jaroslavem Lukešem, advokátem se sídlem v Benešově, Pražského povstání 2057, o zaplacení 11 483 995 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 51 Cm 319/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. října 2013, č. j. 6 Cmo 276/2013-331, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 55 418 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně Mgr. Kateřiny Rychterové.
Odůvodnění:
Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2012, č. j. 51 Cm 319/2006-261, ve znění opravného usnesení ze dne 21. června 2012, č. j. 51 Cm 319/2006-277, ve vyhovujícím výroku ve věci samé, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 9 297 843 Kč s příslušenstvím, změnil ho ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Podle §241a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání trpí vadou, neboť dovolatelka v něm oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §237 o. s. ř.).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Přitom argument, podle kterého odvolací soud posoudil dovolatelem vytčenou otázku v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání patrno, od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. shodně právní závěr např. v usnesení Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Takový údaj se však z dovolání nepodává.
Shora uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula dne 31. prosince 2013 (srov. ustanovení §57 odst. 2 větu první o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Pro úplnost dovolací soud dodává, že dovolatelka zřejmě rovněž přehlédla, že podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka sice takový důvod ohlásila, nicméně kritiku právních závěrů odvolacího soudu staví v rozporu s právní úpravou dovolání obsaženou v občanském soudním řádu na odlišném skutkovém základě, než ze kterého vyšel při rozhodování odvolací soud, a napadá jeho postup při provádění dokazování, aniž však vytyčuje právní otázku s předpoklady dle §237 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 16. září 2014
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu