ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.1148.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 1148/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Stavitelství B + H, spol. s r. o. , se sídlem Struhadlo 7, PSČ 340 41, identifikační číslo osoby 61169609, zastoupené JUDr. Rostislavem Netrvalem, Ph.D., advokátem se sídlem v Klatovech, Zlatnická 78/1, proti žalovanému J. H. , zastoupenému Mgr. Pavlem Hubálkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 1047/17, o zaplacení 1 807 242 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 36 Cm 50/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2013, č. j. 1 Cmo 112/2013-228, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 18. února 2013, č. j. 36 Cm 50/2004-218, jímž Městský soud v Praze zastavil odvolací řízení, rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni a nepřiznal žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Vzhledem k datu vydání usnesení odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení
– v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle doručenky, nacházející se na č. l. 230 spisu, bylo dovoláním napadené usnesení doručeno žalobkyni (jejímu právnímu zástupci) dne 5. prosince 2013. Podala-li proto žalobkyně dovolání datované dnem 5. února 2014 elektronicky až dne 6. února 2014, učinila tak po 5. únoru 2014 (srov. §57 odst. 2 větu první o. s. ř.), kdy jí marně uplynula dvouměsíční lhůta k podání dovolání určená podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř.
Nejvyšší soud uzavřel, že žalobkyně podala dovolání opožděně, byť se tak stalo o jeden den. Proto ho bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243c odst. 3 věty první a §218a o. s. ř. pro opožděnost odmítl. I kdyby však dovolatelka podala dovolání včas, bylo by třeba ho odmítnout pro vady podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř., neboť dovolatelka v něm oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §237 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolatelka sice neměla se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalovaného k podanému dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 až 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v rozhodném znění.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. září 2014
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu