ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.1429.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 1429/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně BES s. r. o. , se sídlem v Benešově, Sukova 625, PSČ 256 01, identifikační číslo osoby 43792553, zastoupené JUDr. Josefem Podhorským, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí 102, PSČ 256 01, proti žalované STRABAG a. s. , se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 198/21, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 60838744, zastoupené JUDr. Zdeňkou Mužíkovou, advokátkou se sídlem v Berouně, Husovo nám. 44/31, PSČ 266 01, o zaplacení 776.656 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 Cm 218/1996, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2013, č. j. 4 Cmo 176/2013-415, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 14.181,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta.
Odůvodnění:
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 a §237 o. s. ř) především v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena. Namítá, že na zjištěný skutkový stav věci nedopadá odvolacím soudem aplikované ustanovení §381 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. prosince 2013 (dále též jen „obch. zák.“), nýbrž ustanovení §379 obch. zák.; tím zpochybňuje správnost právního posouzení věci a v souladu s ustanovením §241a odst. 1, odst. 2 o. s. ř. vymezuje důvod dovolání, otázku hmotného práva dosud judikatorně nevyřešenou, kterou odvolací soud řešil a na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, však nevymezuje.
Zakládá-li ostatně polemiku s rozhodnutím odvolacího soudu na argumentu, že se – oproti tomu, co dovodil odvolací soud – žalobkyni nezdařilo prokázat výši tzv. „abstraktního ušlého zisku“, resp. prosazuje-li názor, že závěry znaleckých posudků, z nichž odvolací soud vycházel, neumožňovaly aplikaci ustanovení §381 obch. zák., protože ve skutečnosti nejde o závěry o obvykle dosahovaném zisku, ale o hypotetickém (abstraktní metodou vypočteném) skutečně ušlém zisku žalobkyně, pak nečiní nic jiného než že prostřednictvím svého vlastního hodnocení důkazů (znaleckého posudku z pohledu v něm užitých metod) zpochybňuje skutkový závěr, na němž spočívá napadené rozhodnutí (závěr o tom, jaká byla výše zisku dosahovaného zpravidla v poctivém obchodním styku za podmínek obdobným podmínkám předmětné porušené smlouvy ve sféře podnikání žalobkyně). To sama dovolatelka reflektuje, když v tomto ohledu namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, tedy argumentuje způsobem odpovídajícím skutkovému dovolacímu důvodu stanovenému v §241a odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2012 (jenž by ovšem ani podle tehdy účinné úpravy dovolacího řízení přípustnost řízení nezaložil). Skutkový stav věci zjištěný v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. prosince 2013 v žádném ohledu nelze (dovolací přezkum je vyhrazen výlučně otázkám právním, srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
Oproti tomu, co deklaruje, dovolatelka nevymezuje ani otázku procesního práva, kterou odvolací soud řešil (jíž se zabýval), a to odchylně od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Omezuje se na námitky vad řízení, které (i kdyby byly důvodné) předpoklady stanovené v §237 o. s. ř. nesplňují. Judikaturu, od níž se měl odvolací soud odchýlit, ostatně dovolatelka žádným způsobem neoznačuje.
Nezbývá tedy než uzavřít, že dovolání trpí vadou, jež nebyla po dobu trvání lhůty k podání dovolání odstraněna (§241b odst. 2 věta první o. s. ř.) a pro niž nelze v řízení pokračovat, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Žalobkyni tak náleží mimosmluvní odměna v částce 11.420 Kč podle ustanovení §1 odst. 2 věty první, §6 odst. 1, §7 bodu 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. ledna 2014, neboť úkon byl učiněn 4. dubna 2014, (srov. čl. II vyhlášky č. 390/2013 Sb.), dále náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle §137 odst. 3 o. s. ř., tj. 2.461,20 Kč, kterou bude advokát jako plátce této daně povinen z odměny a z náhrad odvést a která podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. rovněž patří k nákladům řízení. Celkovou náhradu ve výši 14.181,20 Kč je dovolatelka povinna žalobkyni zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta (§243b ve spojení s §149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. listopadu 2014
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu