ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.1765.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 1765/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. J. N. zastoupeného Mgr. Petrem Galiou, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Sovova 709/5, proti žalovaným 1) Ing. P. P. , a 2) Ing. Z. P. , oběma zastoupeným Mgr. Janem Krátkým, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Na Kozině 1438, o zaplacení 1 704 908,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 11 C 157/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. října 2013, č. j. 31 Co 307/2013-625, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 27 119 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich zástupce Mgr. Jana Krátkého.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Praze změnil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 26. dubna 2013, č. j. 11 C 157/2006-569, ve výroku o nákladech řízení, potvrdil ho v zamítavém výroku ve věci samé a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení §237 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 – dále jen “o. s. ř.“ (srov. bod 7. článku II. přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a bod 2. článku II. přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Spatřoval-li dovolatel přípustnost dovolání v dosud neřešené otázce, zda podpisy žalovaného 1) ve stavebním deníku došlo ke vzniku dohody o změně předmětu díla (srov. §549 obchodního zákoníku), patrně přehlédl, že odvolací soud nezaložil své právní posouzení o tom, že zápisy ve stavebním deníku nedošlo mezi účastníky k dohodě o změně smlouvy, na závěru, že žalovaní nepodepsali nějaký řádek ve stavebním deníku, nýbrž na závěru, že s podpisy žalovaných není spojen projev vůle uzavřít dohodu o změně smlouvy. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. 23 0do 1450/2006 (jenž je veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz), vysvětlil, že i zápisy ve stavebním deníku je možno učinit dohodu o změně smlouvy; je tomu však pouze v případě, že k tomu směřoval projev vůle stran. Jinak řečeno, ne každý zápis ve stavebním deníku podepsaný oběma stranami představuje dohodu o změně smlouvy.
Z uvedeného vyplývá, že nastolenou právní otázku vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž není důvod se odchýlit. Nejvyšší soud tak naplnění předpokladů přípustnosti dovolání dle ustanovení §237 o. s. ř. neshledal. Za situace, kdy nepřichází v úvahu ani aplikace ustanovení §238a o. s. ř., které upravuje přípustnost dovolání proti taxativně vyjmenovaným usnesením odvolacího soudu (o něž v předmětné věci nejde), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 29. října 2014
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu