Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.12.2014, sp. zn. 32 Cdo 2442/2014 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.2442.2014.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.2442.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 2442/2014 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Raiffeisenbank a.s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, identifikační číslo osoby 49 24 09 01, zastoupené JUDr. Janou Kubištovou, CSc., advokátkou se sídlem v Praze 7, Trojská 69/112, proti žalované Ing. arch. J. Ž. , o zaplacení částky 90.934,98 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 41 C 90/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. března 2013, č. j. 62 Co 539/2012-265, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje . II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 22. srpna 2012, č. j. 41 C 90/2008-179, ve znění usnesení ze dne 12. prosince 2012, č. j. 41 C 90/2008-243, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 90.934,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok I.), co do vyššího úroku z prodlení žalobu zamítl (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení mezi účastnicemi (výrok III.), o odměně soudem ustanoveného advokáta žalované (výrok IV.) a o nákladech řízení státu (výrok V.). K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem označeným v záhlaví potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. a ve výroku o nákladech řízení státu, změnil jej co do výše odměny ustanoveného advokáta a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, aniž by byla zastoupena advokátem nebo sama měla právnické vzdělání. Nejvyšší soud řízení o dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.") zastavil, neboť dovolatelka nesplnila podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení. Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby dovolatel, jde-li o fyzickou osobu, která nemá právnické vzdělání, byl zastoupen osobou povolanou podle zákona poskytovat právní pomoc, tj. advokátem, popř. notářem, v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zákonem (§241 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Požadavek povinného zastoupení přitom není naplněn jen tím, že si dovolatel zvolí zástupcem advokáta, popřípadě že mu je advokát jako zástupce ustanoven rozhodnutím soudu; vzhledem k ustanovení §241 odst. 4 o. s. ř. musí být dovolání tímto advokátem sepsáno. Zvolí-li si proto dovolatel advokáta až poté, co sám podal dovolání, popřípadě je-li mu až poté k jeho žádosti advokát ustanoven, je nezbytné ke splnění požadavku povinného zastoupení vyplývajícího z ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř., aby tento advokát podání nahradil nebo doplnil vlastním podáním nebo aby alespoň písemně, elektronickým podáním (opatřeným zaručeným elektronickým podpisem), nebo ústně do protokolu sdělil soudu, že se s dovolatelem učiněným podáním ztotožňuje; nestane-li se tak, nebylo požadavku povinného zastoupení vyhověno (srov. shodně např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2000, pod číslem 64, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. dubna 2014, sp. zn. 32 Cdo 4204/2013, jež je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách). Podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení, jejíž nedostatek je odstranitelný, avšak neodstranění tohoto nedostatku brání vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí, ovšem kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2007, sp. zn. 20 Cdo 2258/2006). Z obsahu spisu se podává, že žalovaná podala dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, aniž byla při tomto úkonu zastoupena advokátem a aniž by tvrdila (natož pak doložila), že má právnické vzdělání. K její žádosti jí bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. srpna 2013, č. j. 41 C 90/2008-295, výrokem pod bodem I. přiznáno osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a výrokem pod bodem II. jí byla ustanovena pro dovolací řízení zástupkyně z řad advokátů JUDr. Kateřina Seidlová. Proti výroku pod bodem II. citovaného usnesení se žalovaná odvolala a požádala, aby jí byl místo JUDr. Kateřiny Seidlové ustanoven zástupcem pro dovolací řízení advokát JUDr. Filip Svoboda. Usnesením ze dne 19. září 2013, č. j. 41 C 90/2008-303, soud prvního stupně vyhověl žádosti žalované a změnil výrok II. předešlého rozhodnutí tak, že žalované se pro dovolací řízení ustanovuje zástupce z řad advokátů JUDr. Filip Svoboda. Toto rozhodnutí bylo doručeno žalované dne 21. září 2013, advokátce JUDr. Kateřině Seidlové dne 20. září 2013 a advokátu JUDr. Filipu Svobodovi dne 25. září 2013. Právní moci v tomto výroku nabylo dne 11. října 2013. Usnesením ze dne 30. října 2013, č. j. 41 C 90/2008-306, Obvodní soud pro Prahu 4 vyzval žalovanou, aby do 11. prosince 2013 podala prostřednictvím svého právního zástupce řádné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu. Současně ji poučil, že nebude-li ve stanovené lhůtě soudu předloženo advokátem sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Usnesení bylo JUDr. Filipu Svobodovi doručeno dne 31. října 2013. Přípisem ze dne 9. listopadu 2013, doručeným soudu dne 11. listopadu 2013, žalovaná požádala o zaslání formuláře ke zjištění její aktuální sociální situace a o opětovné posouzení, zda má nárok na bezplatné ustanovení právního zástupce. Současně požádala, aby do doby nového posouzení ustanovený advokát JUDr. Filip Svoboda „od doby podání této žádosti, tj. od 9. listopadu 2013, nijak nekonal či nečinil žádné právní úkony coby její ustanovený právní zástupce...“. Výslovně JUDr. Filipu Svobodovi zakázala od 9. listopadu 2013 jakkoliv jednat jejím jménem v této věci. Uvedla, že kopii přípisu zasílá na vědomí rovněž JUDr. Svobodovi. Přípisem doručeným soudu dne 26. listopadu 2013 požádal JUDr. Filip Svoboda podle ustanovení §20 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, o zbavení zastupování žalované z důvodu narušení nezbytné důvěry. Uvedl, že mezi ním a klientkou došlo k závažnému narušení nezbytné důvěry, klientka sama bez jeho vědomí či konzultace podává na soud podání, neposkytuje potřebnou součinnost a zakazuje mu jakkoliv jednat jejím jménem, uvádí další zástupné účelové důvody, které nejsou pravdivé. Současně požádal o prodloužení lhůty k doplnění dovolání. Usnesením ze dne 15. ledna 2014, č. j. 41 C 90/2008-317, Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl návrh na prodloužení lhůty k doplnění dovolání s odůvodněním, že podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. lhůtu nelze prodloužit. Usnesení bylo doručeno JUDr. Filipu Svobodovi a nabylo právní moci dne 20. ledna 2014. Následně usnesením ze dne 26. února 2014, č. j. 41 C 90/2008-341, soud prvního stupně ve výroku pod bodem I. rozhodl, že ustanovení advokáta JUDr. Filipa Svobody k ochraně zájmů žalované pro dovolací řízení se zrušuje, a výrokem pod bodem II. rozhodl, že žádosti žalované o ustanovení nového zástupce pro dovolací řízení se nevyhovuje s odůvodněním, že zakázala-li žalovaná ustanovenému zástupci v průběhu lhůty pro doplnění dovolání činit za ni jakékoliv úkony, musí nést negativní následky včasného neuskutečnění požadovaného úkonu (podání řádného dovolání). Rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II. potvrdil Městský soud v Praze k odvolání žalované usnesením ze dne 6. května 2014, č. j. 62 Co 185/2014-353, s odůvodněním, že jednání žalované lze považovat za obstrukční, neboť v řízení jí byli ustanoveni již tři advokáti, poslední především na její žádost, neposkytovala jim součinnost a JUDr. Svobodovi výslovně zakázala v průběhu lhůty pro doplnění dovolání činit jakékoliv právní úkony. Žalovaná se tak dopouští jednání, které lze kvalifikovat jako svévolné bránění práva, neboť spočívá ve zjevném oddalování rozhodnutí ve věci. Vzhledem k tomu, že soudem ustanovený advokát zůstal nečinný, neučinil žádný ze shora uvedených kroků, jimiž bylo možno napravit nedostatek povinného zastoupení, třebaže mu počínaje dnem 11. října 2013 začala běžet dvouměsíční lhůta, během níž mohl dovolání doplnit tak, aby mělo zákonem stanovené obligatorní náležitosti (srov. ustanovení §241b odst. 3 část věty druhé za středníkem o. s. ř. a k němu např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2014, sp. zn. 32 Cdo 3411/2013, ústavní stížnost proti němu byla usnesením Ústavního soudu ze dne 22. srpna 2014, sp. zn. I. ÚS 1626/14, odmítnuta), k naplnění zákonného požadavku povinného zastoupení dovolatelky nedošlo. Nejvyšší soud proto dovolací řízení zastavil. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 10. prosince 2014 JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/10/2014
Spisová značka:32 Cdo 2442/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.2442.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zastavení řízení
Zastoupení
Dotčené předpisy:§241 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013
§241b odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013
§104 odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19