ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.2507.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 2507/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Broker Consulting, a.s. , se sídlem v Plzni, Jiráskovo náměstí 2, PSČ 326 00, identifikační číslo osoby 25221736, zastoupené JUDr. Jaroslavem Tomáškem, advokátem se sídlem v Plzni, sady 5. května 303/46, proti žalovanému Mgr. R. N. , zastoupenému Mgr. Jiřím Částkou, advokátem se sídlem v Chrudimi, Havlíčkova 7, o zaplacení 9 735 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 108 C 40/2012, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. srpna 2013, č. j. 18 Co 422/2013-175, a proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 25. dubna 2013, č. j. 108 C 40/2012-160, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 7. listopadu 2013, č. j. 108 C 40/2012-180, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 25. dubna 2013, č. j. 108 C 40/2012-160, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 7. listopadu 2013, č. j. 108 C 40/2012-180, se zastavuje .
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. srpna 2013, č. j. 18 Co 422/2013-175, se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 25. dubna 2013, č. j. 108 C 40/2012-160, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 7. listopadu 2013, č. j. 108 C 40/2012-180, v napadeném výroku, jímž byl odmítnut vzájemný návrh žalovaného, kterým se domáhal po žalobkyni zaplacení provize a písemné omluvy za způsobenou újmu.
Z dovolání žalovaného se podává, že dovolatel jím výslovně napadl v záhlaví označená usnesení soudů obou stupňů.
Vzhledem k datu vydání usnesení odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení
– v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 25. dubna 2013, č. j. 108 C 40/2012-160, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 7. listopadu 2013, č. j. 108 C 40/2012-180, podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 10/2001 a 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu trpí vadou, neboť dovolatel v dovolání oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení §237 o. s. ř.).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, jež je veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolateli uplynula dne 18. listopadu 2013 (srov. §57 odst. 2 větu první a druhou o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo v řízení rozhodováno, protože rozhodnutím o dovolání řízení ve věci nekončí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 2. prosince 2014
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu