ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.2809.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 2809/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně PHOENIX lékárenský velkoobchod, a.s. , se sídlem v Praze 10, K pérovně 945/7, identifikační číslo osoby 45 35 93 26, zastoupené JUDr. Pavlem Koukalem, advokátem se sídlem v Praze 9, Milovická 199/5, proti žalované Pharmmedic, s.r.o. , se sídlem v Ostravě - Přívoze, Podmolova 1009/19, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 26 20 63 40, zastoupené Mgr. Pavlem Bednaříkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 1742/27, o zaplacení částky 3,352.818,14 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 Cm 73/2008, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 2013, č. j. 6 Cmo 79/2013-462, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2013, č. j. 31 Cm 73/2008-448, kterým žalované nebylo přiznáno osvobození od soudního poplatku za odvolání proti rozsudku ze dne 28. června 2012, č. j. 31 Cm 73/2008-323.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání namítajíc, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v nesprávném právním posouzení věci, když napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. V obsáhlé argumentaci rozporuje závěr odvolacího soudu, že společnost Pateo a.s., jejíž akcie dovolatelka vlastní, je podnikatelsky úspěšná. Podle názoru dovolatelky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe týkající se otázky posuzování majetkových schopností účastníka žádajícího o osvobození od soudního poplatku, a to ve vztahu k jím vlastněnému majetku a možnosti jeho zpeněžení. Dovolatelka spatřuje „zásadní právní otázku“ v posouzení, zda odvolací soud je oprávněn se v rozporu s dosavadní rozhodovací činností Nejvyššího soudu odchýlit od názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 121/11 (jde o nález ze dne 17. května 2011, in www.usoud.cz).
Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. září 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013, jež jsou - stejně jako dále uváděná rozhodnutí - veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být tento předpoklad způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání patrno, od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení předmětné otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, a ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013). Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, neboť neuvedla žádná rozhodnutí dovolacího soudu, z nichž by vyplývala ustálená rozhodovací praxe, od které se měl odvolací soud podle jejího názoru odchýlit.
Odkazuje-li dovolatelka na rozhodnutí Ústavního soudu, pak tato rozhodnutí nejsou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v intencích ustanovení §237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. listopadu 2013, sp. zn. 32 Cdo 3119/2013).
Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula dne 14. října 2013. Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. října 2014
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu