ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.3587.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 3587/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně PRAGOTECH CZ,spol. s r.o. , se sídlem v Praze 4, K Vltavě 653, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 25654578, zastoupené JUDr. Petrem Adamíkem, advokátem se sídlem v Praze 9, Pod pekárnami 245/10, proti žalovanému Ing. arch. V. S. , zastoupenému JUDr. Milanem Lindnerem, advokátem se sídlem v Praze 2, Mikovcova 475/7, o zaplacení 173 258 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 39 Cm 70/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. dubna 2013, č. j. 2 Cmo 259/2011-490, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10 116 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Petra Adamíka.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem zrušil zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. května 2011, č. j. 39 Cm 70/2004-324, v části požadovaného úroku z prodlení z částky 173 258 Kč za období od 21. března 2004 do 24. března 2004 a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.), potvrdil ho v rozsahu zamítnutého úroku z prodlení z částky 147 142 Kč za období od 25. března 2004 do 3. dubna 2004 a v rozsahu 100 Kč s úrokem z prodlení z této částky za období od 3. dubna 2004 do zaplacení dle specifikace ve výroku rozhodnutí (výrok II.), zrušil ho a řízení zastavil ohledně částky 26 116 Kč s úrokem z prodlení z této částky za období od 3. dubna 2004 do zaplacení dle specifikace ve výroku rozhodnutí (výrok III.) a změnil ho tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 147 142 Kč s úrokem z prodlení z této částky za období od 3. dubna 2004 do zaplacení dle specifikace ve výroku rozhodnutí (výrok IV.). Odvolací soud dále rozhodl o nákladech mezi účastníky za řízení před soudy obou stupňů (výrok V.) a o povinnosti obou účastníků řízení nahradit náklady řízení České republice (výroky VI. a VII.).
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu („o. s. ř.“), přičemž v otázce dovolacích důvodů odkazuje na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolání trpí vadou, neboť dovolatel v něm oproti obligatorním požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §237 o. s. ř.).
Odvozuje-li dovolatel přípustnost dovolání z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., patrně přehlédl, že s ohledem na datum vydání napadeného rozhodnutí se na projednání a rozhodnutí o dovolání uplatní – v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. září 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013, jež jsou veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz). Tomuto požadavku však dovolatel nedostál.
Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolateli uplynula dne 26. srpna 2013 (srov. ustanovení §57 odst. 2 větu první o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Pro úplnost dodává, že dovolací námitky zpochybňující skutková zjištění soudu či jeho hodnocení provedených důkazů nelze podřadit pod přípustný dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř., a proto by se jimi (ani v případě neodmítnutí dovolání pro vady) nemohl v dovolacím řízení zabývat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 25. února 2014
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu