ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.3644.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 3644/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně seele pilsen s. r. o. , se sídlem v Plzni, Podnikatelská 1104/13, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 64361551, zastoupené JUDr. Janem Gallivodou, advokátem, se sídlem v Plzni, Nerudova 1404/5, PSČ 301 00, proti žalovanému Ing. J. B. , zastoupenému JUDr. Josefem Corradinim, advokátem, se sídlem v Ostravě, Valova 1106/24, PSČ 724 00, o zaplacení částky 20.529,93 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 Cm 15/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. dubna 2013, č. j. 8 Cmo 413/2012-265, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.971,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet advokáta žalovaného JUDr. Josefa Corradiniho, se sídlem v Ostravě, Valova 1106/24, PSČ 724 00.
Odůvodnění:
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání proti shora označenému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen zamítavý rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. srpna 2012, č. j. 11 Cm 15/2009-220, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 18. října 2012, č. j. 11 Cm 15/2009-246, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.) v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Příslušné otázky sice výslovně nezformulovala, z obsahového vymezení uplatněného dovolacího důvodu je však zřejmé, že od judikatury dovolacího soudu se měl odvolací soud odchýlit jednak při posouzení povahy ústní dohody uzavřené mezi účastníky v průběhu provádění díla podle písemné smlouvy o dílo, jednak při posouzení, zda dodatečně uplatněná skutková tvrzení dovolatelky týkající se této dohody byla změnou žaloby či nikoliv.
Na řešení otázky, zda následná dohoda uzavřená v ústní formě (akceptací objednávky dovolatelky učiněné dne 11. dubna 2007) byla kumulativní novací písemné smlouvy o dílo uzavřené dne 22. února 2007 či zda se jednalo o další smlouvu o dílo, napadené rozhodnutí nezávisí. Z hlediska promlčení, na závěru o němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, je totiž podstatné, že to byla tato dodatečně uzavřená dohoda, nikoliv písemná smlouva o dílo ze dne 22. února 2007, kde bylo sjednáno zhotovení sedmi kusů konzolí C4027-200 a závitových tyčí M24, z jejichž vad dovolatelka nakonec dovozovala uplatněný požadavek na peněžité plnění.
Dovolatelkou prosazovaný závěr, že ústně uzavřenou dohodou došlo ke kumulativní novaci písemné smlouvy o dílo, ostatně neumožňuje skutkový stav věci zjištěný soudy nižších stupňů, odpovídající tvrzením dovolatelky obsaženým v jejím podání ze dne 12. září 2011. Dovolatelka zakládá kritiku právního posouzení odvolacího soudu na vlastní verzi skutkového stavu věci, přičemž opomíjí, že uplatnění nových tvrzení v dovolání je zákonem zapovězeno (srov. §241a odst. 6 o. s. ř.) a že skutkový stav věci zjištěný soudy nižších stupňů nelze v dovolacím řízení ani zpochybnit, natož pak měnit, dovolací soud je jím tedy vázán a nejen při zkoumání důvodnosti dovolání, nýbrž též při posouzení jeho přípustnosti z něho vychází (srov. §237 a §241a odst. 1 o. s. ř.).
Odkaz dovolatelky na nález Ústavního soudu ze dne 12. listopadu 2011, sp. zn. I. ÚS 1264/2011, je z obou shora uvedených důvodů nepřípadný.
Tvrzení, že požadavek na zaplacení peněžní částky nedovozuje z vad díla sjednaného smlouvou ze dne 22. února 2007 (z vad nosníků a konzolí označených v jejím článku II), nýbrž z vad závitových tyčí M 24, jejichž zhotovení bylo sjednáno dodatečně uvedenou ústní dohodou, dovolatelka uplatnila u soudu až dne 20. září 2011, písemným podáním datovaným dne 12. září 2011. Právní posouzení odvolacího soudu, podle něhož byl tímto podáním uplatněn jiný skutkový základ (vylíčen jiný skutkový stav věci) jako právní důvod požadovaného peněžitého plnění, než jaký byl uplatněn žalobou, a šlo tudíž o změnu žaloby, se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodklání (což platí též pro ta rozhodnutí, jimiž argumentuje dovolatelka), neboť se tu nejednalo o pouhé doplnění tvrzení o rozhodujících skutečnostech (srov. §79 odst. 1 větu druhou o. s. ř.), nýbrž o jejich podstatnou změnu, v důsledku níž dovolatelka sice požadovala stejné plnění, ale na základě jiného skutkového stavu věci, než který vylíčila v žalobě – srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2001, sp. zn. 21 Cdo 2502/2000, uveřejněný pod číslem 21/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2004, sp. zn. 29 Odo 439/2002, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále též jen „Soubor“), pod číslem C 2933, a rozsudky ze dne 31. března 2010, sp. zn. 33 Cdo 3236/2008, a ze dne 31. května 2012, sp. zn. 28 Cdo 1032/2012, které jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nezakládá ani argumentace dovolatelky, že neměla v úmyslu měnit žalobu, návrh na změnu žaloby nepodala a s posouzením jejího podání jako změny žaloby vyjádřila nesouhlas. Otázka posouzení procesního úkonu podle jeho obsahu jako změny žaloby byla v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena (srov. již citovaný rozsudek ze dne 29. července 2004, sp. zn. 29 Odo 439/2002, a dále např. rozsudek ze dne 18. března 2003, sp. zn. 32 Odo 90/2002, uveřejněný v Souboru pod číslem C 1779) a odvolací soud se ani v tomto ohledu od rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. února 2014
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu