ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.3668.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 3668/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně B W T Česká republika s.r.o. , se sídlem v Čestlicích, Lipová 196, PSČ 251 01, identifikační číslo osoby 49713108, zastoupené JUDr. Pavlem Srbem, advokátem se sídlem v Praze 2, Žitná 562/10, proti žalovaným 1) A. S. a 2) M. S. a oběma zastoupeným Mgr. Jiřím Lukešem, advokátem se sídlem v Praze 10, Vršovická 27/7, o zaplacení 199 563 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 183/2007, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. května 2013, č. j. 69 Co 399,400/2012-252, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 374 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Pavla Srba.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. října 2011, č. j. 10 C 183/2007-158, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 2. dubna 2012, č. j. 10 C 183/2007-173, tak, že zamítl žalobu v rozsahu zákonného úroku z prodlení ročně z částky 199 563 Kč od 11. září 2006 do 22. srpna 2007, a potvrdil ho ve zbývající části vyhovujícího výroku ve věci samé (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech mezi účastníky a o nákladech ve vztahu mezi žalovanými a Českou republikou za řízení před soudy obou stupňů (výroky II., III., IV. a V.).
Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu potvrzujícího výroku ve věci samé napadli žalovaní společným dovoláním.
Podle §237 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelé sice ohledně předpokladů přípustnosti dovolání obecně ohlásili, že „odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, některé otázky dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny a některé jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně“, neuvedli však, který (které) z předpokladů přípustnosti dovolání, vymezených v §237 o. s. ř., konkrétně uplatňují u vymezených otázek. Pouze v otázce vzniku a obsahu smlouvy o dílo odkazovali na judikaturu Nejvyššího soudu, od které se však odvolací soud jak při posouzení vzniku smlouvy, tak při výkladu projevu vůle stran obsaženém ve smluvních ujednáních neodchýlil. U vymezení předmětu díla spočívajícího v montáži bazénu včetně bazénové technologie šlo o jiný případ, než kterým se zabýval Nejvyšší soud v odkazovaném rozsudku ze dne 9. července 2009, sp. zn. 23 Cdo 2006/2009 (jenž je – stejně jako níže uvedené rozhodnutí – veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz), v němž dospěl k závěru, že pro určité vymezení díla ve smyslu §536 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) nestačí, je-li ve smlouvě vymezen předmět díla obecně jako topenářské a vodoinstalatérské práce. Dovolací soud rovněž neshledal, že by se odvolací soud při výkladu smluvních ujednání odchýlil od závěrů formulovaných v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2012, sp. zn. 23 Cdo 696/2012, podle kterého výkladem dle pravidel stanovených v §266 obch. zák. lze pouze zjišťovat obsah právního úkonu, nelze jím však projev vůle doplňovat. Ani způsob vymezení dalších otázek ze strany dovolatelů nenaplňuje předpoklady přípustnosti dovolání dle §237 o. s. ř., neboť otázka volby režimu obchodního zákoníku je výslovně upravena v předmětné smlouvě o dílo a na řešení otázky výhrady vlastnického práva odvolací soud napadené rozhodnutí nezaložil. Lze proto uzavřít, že dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Za situace, kdy nepřichází v úvahu ani aplikace ustanovení §238a o. s. ř., které upravuje přípustnost dovolání proti taxativně vyjmenovaným usnesením odvolacího soudu (o něž v předmětné věci nejde), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (srov. §243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 18. března 2014
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu