ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.4230.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 4230/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Hanou Gajdziokovou v právní věci žalobkyně ČSOB Leasing, a.s. , se s sídlem v Praze 4, Na Pankráci 310/60, identifikační číslo osoby 63 99 89 80, zastoupené JUDr. Pavlínou Fojtíkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 4, Zelený pruh 95/97, proti žalovanému JUDr. Š. M. , o zaplacení částky 37.606,- Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 7 EC 15/2010, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. července 2013, č. j. 27 Co 333/2013-180, proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 30. října 2013, č. j. 7 EC 15/2010-193, a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2014, č. j. 29 Co 183/2014-213, ve znění opravného usnesení ze dne 30. dubna 2014, č. j. 29 Co 183/2014-220, takto:
I. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. července 2013, č. j. 27 Co 333/2013-180, se odmítá .
II. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 30. října 2013, č. j. 7 EC 15/2010-193, se zastavuje .
III. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2014, č. j. 29 Co 183/2014-213, ve znění opravného usnesení ze dne 30. dubna 2014, č. j. 29 Co 183/2014-220, se odmítá .
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 30. října 2013, č. j. 7 EC 15/2010-193, (v pořadí druhým ve věci) zastavil řízení co do částky 822,- Kč (výrok I.), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 25.149,- Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku (výrok II.), zamítl žalobu co do částky 9.288,- Kč (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. až VI.).
Krajský soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 30. dubna 2014, č. j. 29 Co 183/2014-213, ve znění opravného usnesení ze dne 30. dubna 2014, č. j. 29 Co 183/2014-220, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a IV. (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Žalovaný podal „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. července 2013, č. j. 27 Co 333/2013-180, a proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 30. října 2013, č. j. 7 EC 15/2010-193. Současně podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2014, č. j. 29 Co 183/2014-213 (správně ve znění opravného usnesení ze dne 30. dubna 2014, č. j. 29 Co 183/2014-220), aniž by uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Navrhuje, aby dovolací soud všechna tři napadená rozhodnutí zrušil.
Podle názoru žalobkyně je dovolání „v těchto případech“ nepřípustné, a proto považuje za bezpředmětné, aby se k němu vyjadřovala.
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. července 2013, č. j. 27 Co 333/2013-180, kterým byl zrušen předchozí zamítavý rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 5. března 2013, č. j. 7 EC 15/2010-162, bylo podáno po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť napadené usnesení bylo dovolateli doručeno dne 29. srpna 2013, posledním dnem lhůty byl 29. říjen 2013, a dovolání bylo podáno u soudu prvního stupně až dne 15. července 2014. Dovolací soud proto dovolání směřující proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. července 2013, č. j. 27 Co 333/2013-180, podle ustanovení §243c odst. 3 věty první a §218a o. s. ř. jako opožděné odmítl.
Nejvyšší soud se dále zabýval dovoláním proti rozhodnutí soudu prvního stupně.
Dovolání je podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu. Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně nelze úspěšně napadnout dovoláním. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Protože nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2014, č. j. 29 Co 183/2014-213, ve znění opravného usnesení ze dne 30. dubna 2014, č. j. 29 Co 183/2014-220, trpí vadou, neboť dovolatel v dovolání oproti požadavkům stanoveným pro obsah dovolání v §241a odst. 2 o. s. ř. neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §237 o. s. ř.).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, in www.nsoud.cz), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Těmto požadavkům dovolatel nedostál. Na vymezení přípustnosti dovolání zcela rezignoval a argumentaci, jež by vyhověla požadavkům vyplývajícím z ustanovení §241a odst. 2 a §237 o. s. ř., nelze nalézt ani v rámci obsahového vymezení důvodu dovolání.
Uvedený nedostatek nelze již odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolateli uplynula dne 4. srpna 2014 (srov. §57 odst. 2 větu první o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2014, č. j. 29 Co 183/2014-213, ve znění opravného usnesení ze dne 30. dubna 2014, č. j. 29 Co 183/2014-220, podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. tak, že jejich náhrada nebyla přiznána žádnému z účastníků, neboť vyjádření právní zástupkyně žalobkyně obsahující strohé sdělení, jak bylo výše uvedeno, nepovažuje dovolací soud za úkon potřebný k účelnému uplatňování či bránění práva.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. prosince 2014
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu