ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.438.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 438/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Agrona, a. s. , se sídlem v Nebanicích 30, PSČ 350 02, identifikační číslo osoby 45359237, zastoupené JUDr. Markem Neustupným, advokátem, se sídlem v Mariánských Lázních, U Mlékárny 290/2, PSČ 353 01, proti žalovanému J. T. , podnikateli, identifikační číslo osoby 42477794, zastoupenému JUDr. Zdeňkem Karfíkem, CSc., advokátem, se sídlem v Praze 1, Vladislavova 46/3, PSČ 110 00, o zaplacení částky 92.544,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 30 C 1365/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. září 2013, č. j. 17 Co 260/2012-249, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku
6.195,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet jejího advokáta JUDr. Marka Neustupného.
Odůvodnění:
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, konkrétně od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 12. dubna 2011, sp. zn. 32 Cdo 5200/2009, a ze dne 26. září 2009, sp. zn. 23 Cdo 298/2009, které jsou veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu. Tak tomu však není. Odvolací soud se od uvedených rozhodnutí při řešení otázky, ke kterému okamžiku je třeba zjišťovat obvyklou cenu podle ustanovení §448 odst. 2 obchodního zákoníku, od závěrů těchto rozhodnutí neodchýlil.
Dovolatel zřejmě přehlédl, že odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v závěru, že kupní cenu je třeba s ohledem na přímý odkaz účastníků v kupní smlouvě na znění §448 odst. 2 obchodního zákoníku stanovit jako cenu obvyklou v době uzavření smlouvy, a že tedy v této otázce shledal správnou argumentaci dovolatele. Důvod, proč změnil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně a přisoudil žalobkyni uplatněnou peněžní částku, spočíval v řešení jiné otázky hmotného práva. Dovodil totiž, že dovolatel dosud neučinil právní úkon směřující k započtení jeho pohledávky za dodávku obilovin v roce 2008 v celé jím tvrzené části 378.106,90 Kč, či alespoň ve výši rozdílu, který je předmětem žaloby, a nelze tedy učinit závěr, že zbývající část pohledávek žalobkyně za dovolatelem v částce 92.544,- Kč, která je předmětem žaloby, ke dni rozhodnutí soudu zanikla započtením.
Otázku hmotného práva, na jejímž řešení spočívá uvedené právní posouzení, dovolatel nevymezil a taková otázka není zahrnuta ani v obsahovém vymezení uplatněného dovolacího důvodu. V jeho rámci ostatně dovolatel nezpochybnil ani správnost uvedeného právního posouzení a ve svých námitkách se míjí se závěry, na nichž napadené rozhodnutí spočívá.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 31. března 2014
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu