ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.851.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 851/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce J. R. , zastoupeného JUDr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Palachova 1157/14, proti žalovanému P. S. , zastoupenému JUDr. Lubomírem Pánikem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 1120/43, o zaplacení 207 864 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 8 C 49/94, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. října 2011, č. j. 9 Co 572/2011-367, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku v rozsahu, v němž Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil (v pořadí čtvrtý ve věci) rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 22. června 2011, č. j. 8 C 49/94-340, v části vyhovujícího výroku ve věci samé, v níž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 200 096 Kč (výrok I.), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 – dále též jen „o. s. ř.“ (srov. bod 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (soud prvního stupně rozhodoval ve věci ohledně částky 200 096 Kč čtyřikrát, přičemž s výjimkou v pořadí prvního zamítavého rozsudku ve věci ze dne 9. července 1999, č. j. 8 C 49/94-158, který odvolací soud usnesením ze dne 4. prosince 2001, č. j. 9 Co 25/2000-185, zrušil a věc mu vrátil s pokyny k dokazování k dalšímu řízení, žalobě vyhověl). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť důvod založit přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil.
Dovolatel v dovolání nevymezil žádnou právní otázku splňující kritéria dle §237 odst. 3 o. s. ř., pro jejíž řešení odvolacím soudem by Nejvyšší soud dospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, přičemž taková otázka se nepodává ani z obsahu dovolacích námitek [podřaditelných dovolacímu důvodu dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.)], kterými dovolatel napadá závěr odvolacího soudu, že žalovaný nevyvrátil domněnku o trvání závazku v době uznání (§323 odst. 1 obchodního zákoníku). Odvolací soud v napadeném rozhodnutí podrobně reagoval na všechny námitky, které dovolatel zopakoval i v dovolání, a své správné právní závěry podepřel i odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu, od níž dovolací soud nemá důvodu odchýlit se ani v této věci.
Za situace, kdy Nejvyšší soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalovaného není přípustné. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobci podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. září 2014
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu