ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.1336.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 1336/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobce J. K. , zastoupeného JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem se sídlem v Příbrami I., Zahradnická 140, proti žalovanému Ing. K. J. , zastoupenému Mgr. Michalem Čížkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Struze 7, o 2.773.873,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 37/2012, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2013, č. j. 55 Co 482/2013-191, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 22. října 2013, č. j. 42 C 37/2012-174, přerušil řízení do pravomocného skončení věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 103/2012.
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 16. prosince 2013, č. j. 55 Co 482/2013-191, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se řízení nepřerušuje. Uzavřel, že pro závěr o okolnostech pro přerušení řízení jsou bezcenné důvody uvedené v usnesení Městského soudu v Praze, jako soudu insolvenčního, ze dne 19. srpna 2013, č. j. MSPH 93 INS 17544/2012-A-73. Soudu prvního stupně vytkl, že v odůvodnění jeho usnesení schází závěr o tom, proč se domnívá, že ve věci 52 Cm 103/2012 je řešena otázka základu nároku – procesní obrany žalovaného ve věci 42 C 37/2012, nezabýval se otázkou stavu řízení ve věci 52 Cm 103/2012, a že žalovaný přes výzvu soudu dosud neuvedl všechny okolnosti významné pro závěr o vzniku, důvodnosti a výši pohledávky, kterou v řízení uplatnil formou námitky započtení, jež je předmětem řízení vedeném pod sp. zn. 52 Cm 103/2012. Za tohoto stavu se soud prvního stupně touto obranou nemůže zabývat, a není důvod řízení přerušit.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž co do přípustnosti dovolání uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny, a odvolací soud se při řešení otázky procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Rozhodnutí tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je tak naplněn dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.; argumentuje-li žalovaný nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud přihlédl k důvodům usnesení Městského soudu v Praze, ze dne 19. srpna 2013, č. j. MSPH 93 INS 17544/2012-A-73, kdyby nepřijal nesprávný závěr o nedostatečném odůvodnění usnesení soudu prvního stupně, stejně jako závěr o tom, že žalovaný na výzvu soudu prvního stupně nedoplnil svou procesní obranu, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že pro soud prvního stupně bude komplikované si udělat vlastní (kvalifikovaný) názor na oprávněnost a výši vzájemného nároku žalovaného, a je tu proto důvod pro přerušení řízení.
Posuzováno podle obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) žalovaný v dovolání neuplatnil jediný možný dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2014
JUDr. Václav D u d a
předseda senátu