ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.1639.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 1639/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobkyně J. Č. , zastoupené JUDr. Vladimírem Gelbičem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 11, proti žalované Blue Style, s. r. o. se sídlem v Praze 1, Jindřišská 873/27, identifikační číslo 25609688, zastoupené Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1718/8, o zaplacení 20.386,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 5/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. března 2013, č. j. 15 Co 395/2012-230, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.710,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vladimíra Gelbiče, advokáta.
Odůvodnění:
Žalovaná podala dovolání proti shora uvedenému rozsudku, kterým Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. listopadu 2011, č. j. 23 C 5/2007-176, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 20.386,- Kč, a bylo rozhodnuto o její povinnosti zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 91.192,- Kč; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Podle §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Požadavek dovolatelky, „že by dovolacím soudem měla být vyřešená otázka hmotného i procesního práva posouzena jinak“, není řádným vymezením přípustnosti dovolání v režimu §237 o. s. ř., neboť významově neodpovídá tomu, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, které je dostupné veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí z něho být zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Pouze pro úplnost nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.; argumentuje-li žalovaná nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) správně zjistil skutkový stav věci, konkrétně jakou destinaci a ubytování si žalobkyně s manželem vybrali, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že žalovaná své smluvní závazky neporušila.
Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje údaje o tom (§41 odst. 2 o. s. ř.), v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. září 2014
JUDr. Václav Duda
předseda senátu