ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2173.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 2173/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce S. Č. , zastoupeného Mgr. Janem Valihrachem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Žižkova 1934/12, proti žalovaným 1) Dr. med. M. K. , zastoupenému JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Dvořákova 1927/5, a 2) Ing. E. H. , zastoupené JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Drahovice, Polská 61/4, o povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 22 C 99/2010, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2013, č.j. 20 Co 376/2013-242, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví označenému rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil usnesení ze dne 23. 5. 2013, č.j. 22 C 99/2010-208, jímž Okresní soud v Jihlavě – mimo jiné – připustil, aby do řízení na stranu žalovanou přistoupila Ing. E. H., není podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“), přípustné. Právní závěry týkající se předpokladů připuštění přístupu dalšího účastníka do řízení podle §92 odst. 1 o.s.ř., které žalovaný zpochybnil, jsou v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž se dovolací soud nemíní odchýlit.
Ze spisu se podává, že žalobou z 23. 4. 2010 se žalobce domáhal, aby soud uložil druhé žalované a MUDr. E. K. (právní předchůdkyni žalovaného) povinnost uzavřít kupní smlouvu o prodeji specifikované bytové jednotky s podílem na společných částech domu a pozemku. Usnesením ze dne 24. 6. 2011, č.j. 22 C 99/2010-173, které nabylo 4. 8. 2011 právní moci, soud prvního stupně řízení proti druhé žalované zastavil, neboť podáním ze 7. 6. 2011 vzal žalobce žalobu proti této účastnici zpět. Podáním ze 4. 10. 2012 žalobce navrhl, aby do řízení na stranu žalovanou přistoupila Ing. E. H.; smlouvu, jíž převedla spoluvlastnický podíl bytové jednotky na žalovaného, pokládá za absolutně neplatný právní úkon (bylo porušeno jeho právo nájemce na přednostní nabytí bytu), takže zůstává spoluvlastnicí co do ideální poloviny bytové jednotky.
Právní posouzení odvolacího soudu, podle něhož v dané věci nejde o žádný z případů, kdy návrhu žalobce na přistoupení dalšího účastníka do řízení nelze vyhovět, je v souladu s tím, co dovodil Nejvyšší soud v usneseních ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006, a ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 1/2007 (že soud nepřipustí přistoupení dalšího žalobce nebo žalovaného do řízení, je-li zřejmé /nepochybné/, že dosavadní žalobce nebo žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován a že tedy žalobce návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení sleduje obejití institutu záměny žalobce nebo žalovaného prováděné podle §92 odst. 2 o.s.ř.), v usnesení ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 33 Cdo 4431/2011 (že soud nepřipustí přistoupení dalšího účastníka do řízení, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalované), v usnesení ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3935/2011 (že otázkou věcné legitimace toho, kdo má do řízení přistoupit jako další žalovaný, se soud nezabývá, neboť jde o otázku hmotněprávní, která je předmětem dokazování, a soud ji řeší meritorním rozhodnutím), a v usnesení ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 9/2002 (že soud nevyhoví návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení, jestliže by takový postup vyvolal další dokazování a oddálil by rozhodnutí o věci samé).
Měl-li být předmětem převodu podle smlouvy o smlouvě budoucí byt a nikoliv spoluvlastnický podíl bytu (§118 odst. 2, §137 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./), lze žalobě vyhovět nebo ji zamítnout jen proti všem spoluvlastníkům. Z toho však nevyplývá, že žalovaní (podle tvrzení žalobce rovnodílní podíloví spoluvlastníci bytové jednotky) jsou nerozlučnými společníky (§91 odst. 2 o.s.ř.). Uvedený – nesprávný – závěr odvolacího soudu však na posouzení podmínek připuštění přístupu dalšího účastníka na stranu žalovanou neměl vliv. To, že žalobce vzal v průběhu řízení žalobu proti Ing. E. H. zpět a soud řízení zastavil, není pro následné posouzení předpokladů jejího přistoupení významné.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný nepředložil k řešení žádnou otázku procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. září 2014
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu