Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 09.09.2014, sp. zn. 33 Cdo 2452/2014 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2452.2014.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2452.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 2452/2014 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně SMS finanční poradenství, a.s. se sídlem v Praze 4 – Nusle, Hvězdova 1716/2b, identifikační číslo osoby 253 81 512, zastoupené Mgr. Richardem Kolibou, advokátem se sídlem v Českém Těšíně, Havlíčkova 12, proti žalovanému L. W. , o 815.000,- Kč s příslušenstvím a o 35.000,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 117 C 33/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. listopadu 2013, č. j. 8 Co 538/2013-77, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soudu ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 11. března 2013, č. j. 117 C 33/2012-40, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 815.000,- Kč s úrokem z prodlení od 1. 4. 2009 do zaplacení v zákonné výši a sjednaných úroků v kapitalizované výši 35.000 Kč; současně rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. listopadu 2013, č. j. 8 Co 538/2013-7, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. - dále jeno. s. ř.“), přípustné. Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), což znamená, že může vycházet jen z těch důvodů, které dovolatel v dovolání uvedl. K uvedení důvodů dovolání je účastníku stanovena dovolací lhůta; důvody uplatněnými po jejím marném uplynutí není dovolací soud oprávněn se zabývat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2001, sp. zn. 26 Cdo 309/2000, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod označením C 365). V posuzované věci byl rozsudek odvolacího soudu doručen právnímu zástupci žalobkyně dne 17. 12. 2013 a dvouměsíční lhůta k podání dovolání uplynula v pondělí 17. 2. 2014. V dovolání ze dne 17. 2. 2014 není řádně vymezen dovolací důvod a nepodává se z něho, v čemž dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti. Podání, jímž bylo dovolání doplněno, bylo doručeno soudu do datové schránky dne 23. 5. 2014, tedy po uplynutí dovolací lhůty. Dovolací soud tak není oprávněn se jím zabývat. Na tom nic nemění skutečnost, že soud prvního stupně dovolatelku přípisem z 2. 5. 2014 (tj. po uplynutí dovolací lhůty) nesprávně vyzval k doplnění dovolání o údaj, z čeho dovozuje jeho přípustnost, a o dovolací důvod, neboť prodloužení lhůty k doplnění dovolání občanský soudní řád neumožňuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 3691/2012). Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil o ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Dovolání žalobkyně tyto postuláty nesplňuje, neboť uvedené údaje se z něho nepodávají. Konstatování, že „ napadené rozhodnutí závisí zejména na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak “, není řádným vymezením přípustnosti dovolání v režimu §237 o. s. ř., neboť jde o pouhou citaci zmíněného ustanovení postrádající specifikaci, o který ze zde citovaných případů přípustnosti by se mělo v dané věci jednat a v čem konkrétně spatřuje dovolatelka jeho naplnění. Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 9. září 2014 JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/09/2014
Spisová značka:33 Cdo 2452/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2452.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013
§241a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19