ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2510.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 2510/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce F. K. , proti žalovanému J. M. , zastoupeného JUDr. Zbyňkem Dvořákem, advokátem se sídlem v Táboře, Jeronýmova 1894, o žalobě na obnovu řízení vedené Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 7 C 333/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočky v Táboře ze dne 28. února 2013, č. j. 15 Co 114/2013-278, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích-pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 27. listopadu 2009, č. j. 15 Co 699/2009-99, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 28. srpna 2009, č. j. 7 C 333/2007-81, v zamítavém výroku o věci samé v rozsahu částky 30.666,- Kč (výrok I.), změnil jej ve zbývající zamítavé části tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1,767.330,- Kč (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).
Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26. dubna 2012, sp. zn. 33 Cdo 772/2010, dovolání žalovaného proti rozsudku krajského soudu zamítl.
Žalovaný poté v této věci podal u soudu dne 13. 6. 2012 žalobu na obnovu řízení, směřující proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočky v Táboře; současně požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř. a o ustanovení zástupce podle §30 odst. 2 o. s. ř. Má zato, že žalobu podal včas, neboť její běh spojuje s doručením rozsudku Nejvyššího soudu dne 7. 6. 2012. Odvolacímu soudu vytýká, že chybně změnil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně a žalobě vyhověl, považoval-li ujednání o smluvní pokutě za určité. Celé řízení trpí takovými vadami, jež představují porušení základních zásad ovládajících řízení před soudem. Soud se nezabýval především předběžnou otázkou absolutní, popř. relativní neplatnosti kupní smlouvy „od samého počátku“. Jestliže soud sám nezkoumal platnost kupní smlouvy, měl řízení přerušit podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť věděl, že probíhá řízení o určení neplatnosti totožné kupní smlouvy před Okresním soudem v Hodoníně. „Již shora uvedené důvody činí původní řízení u odvolacího soudu bezpředmětným, neboť sám neučinil jiná vhodná opatření (...) předmět kupní smlouvy je postižen absolutní neplatností (§37 obč. zák.) od počátku, tj. počáteční, objektivní a trvalou nemožností plnění, jak právní tak fyzickou, ale i nedovoleností obsahu (§39 obč. zák.), neboť kupní smlouva svým obsahem a účelem odporuje zákonu, obchází jej a příčí se zájmům společnosti, ale i relativní neplatností (§40a obč. zák.), (§40, 49a obč. zák.), neboť právní úkon nebyl učiněn dle zák. a dohody účastníků. Naopak (co do změny), tj. v podstatné části (rozhodující pro uskutečnění právního úkonu jednajícího) šlo o omyl avšak vyvolaný prodávajícím. Relativní neplatnosti se žalovaný poprvé dovolal i mimosoudně a dostatečně zřetelně svým odstoupením od kupní smlouvy ze dne 5. 5. 2001 doručeným žalobci dne 16. 5. 2001, dále pak svým prvním podáním k předmětné žalobě a konečně podáním žaloby na určení neplatnosti k Okresnímu soudu v Hodoníně dne 29. 12. 2007 (...)“ S tímto odůvodněním navrhl, aby soud povolil obnovu řízení.
Okresní soud v Táboře usnesením ze dne 22. ledna 2013, č. j. 7 C 333/2007-270, nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce (výrok II.) s odůvodněním, že ze strany žalovaného jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť žalovaný pouze polemizuje se závěry přijatými v nalézacím řízení, avšak neuvádí žádné nové skutečnosti, neoznačuje rozhodnutí nebo důkazy ve smyslu §228 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. Dodal, že lhůty pro podání žaloby na obnovu řízení podle §233 o. s. ř. taktéž marně uplynuly. Zástupce z řad advokátů mu soud neustanovil se závěrem, že nesplňuje předpoklady pro osvobození od placení soudních poplatků.
Usnesením ze dne 28. února 2013, č. j. 15 Co 114/2013-278, Krajský soud v Českých Budějovicích-pobočka v Táboře usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
V dovolání, proti shora uvedenému usnesení krajského soudu, doplněném ustanoveným zástupcem JUDr. Zbyňkem Dvořákem, advokátem (viz usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 29. března 2013, č. j. 7 C 333/2007-285), žalovaný (dále též „dovolatel“) odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jestliže mu nepřiznal osvobození od placení soudních poplatků z důvodu zřejmé bezúspěšnosti uplatňování práva. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že jím předestřená právní otázka nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Není srozuměn s tím, že o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde v situaci, kdy je žaloba na povolení obnovy řízení odůvodněna skutečnostmi, které evidentně nemohou být důvodem obnovy řízení. Tím, že mu soud neustanovil zástupce pro doplnění žaloby o obnovu řízení, znemožnil mu ve lhůtě pro povolení obnovy s pomocí ustanoveného zástupce vylíčit důvody obnovy řízení. Prosazuje názor, že na jeho straně jsou dány důvody jak pro osvobození od soudních poplatků, tak ustanovení zástupce z řad advokátů. S tímto odůvodněním navrhl zrušit rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“).
Jelikož soudní poplatek za žalobu na obnovu řízení činí 5.000,- Kč (viz položka 16 sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), je vyloučena přípustnost dovolání proti té části usnesení odvolacího soudu, jíž bylo rozhodováno o osvobození od soudních poplatků, neboť poplatková povinnost nepřesahuje limit 50.000,- Kč [§238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.].
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání , v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3).
Nejvyšší soud dovolání proti té části usnesení krajského soudu, jíž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o neustanovení zástupce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť – posuzováno podle celého jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v §241a odst. 3 o. s. ř. a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. března 2014
JUDr. Václav D u d a
předseda senátu