ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2966.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 2966/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Střediska výchovné péče pro děti a mládež HELP ME, spolku se sídlem Brno, Bořetická 2, zastoupeného Mgr. Michalem Buchlovským, advokátem se sídlem Brno, Kopečná 11, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje se sídlem Brno, Žerotínovo náměstí 3/5 , o určení neplatnosti odstoupení od smlouvy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 16 C 15/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. června 2012, č. j. 21 Co 175/2007-84, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. června 2012, č. j. 21 Co 175/2007-84, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 30. listopadu 2006, č. j. 16 C 15/2006-46, se zrušují a řízení se zastavuje.
II. Po právní moci tohoto rozsudku bude věc postoupena Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal určení neplatnosti odstoupení žalovaného od smlouvy o zvýšení dotace s odůvodněním, že nebyly splněny podmínky pro odstoupení.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. listopadu 2006, č. j. 16 C 15/2006-46, určil, že „odstoupení od smlouvy o zvýšení dotace, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 31. 3. 2005, ze dne 5. 9. 2005 je neplatné“, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. června 2012, č. j. 21 Co 175/2007-84, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se zamítá žaloba na určení, že odstoupení od smlouvy o zvýšení dotace, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 31. 3. 2005, ze dne 5. 9. 2005 je neplatné; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (jeho předchozí usnesení ze dne 30. října 2009, č. j. 21 Co 175/2007-56, jímž rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení pro nedostatek způsobilosti žalovaného být účastníkem řízení zastavil, Nejvyšší soud usnesením ze dne 21. března 2012, č. j. 33 Cdo 2727/2010-73, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení).
Zatímco soud prvního stupně dovodil, že žalobce má ve smyslu §80 písm. c/ o. s. ř. naléhavý právní zájem na požadované určení (v případě vyhovění určovací žalobě nebude nic bránit poskytnutí finanční dotace žalobci podle smlouvy ze dne 31. 3. 2005, jež zabezpečí fungování sdružení v oblasti prevence kriminality, toxikomanie a sociálně patologických jevů u dětí a mládeže ve formě provozování střediska výchovné péče, jak tomu bylo dosud), odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadované určení, jestliže smlouva o zvýšení dotace byla sjednána pouze na dobu školního roku 2005/2006, který již uplynul; žaloba na určení tak nemůže plnit preventivní funkci, tj. zabránit případným dalším sporům mezi účastníky, a žalobce mohl žalovat na plnění (zaplacení zvýšené dotace). Uzavřel, že určovací žaloba nemá své opodstatnění i proto, že neplatnost odstoupení od smlouvy je jen otázkou předběžnou ve vztahu k posouzení existence práva žalobce na plnění.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spojuje s §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a důvodnost s §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Namítá, že plnění podle smlouvy o zvýšení dotace uzavřené účastníky dne 25. 3. 2005 na období školního roku 2005/2006 mu mělo náležet až do 30. 6. 2006. V měsíci lednu 2006, kdy podal určovací žalobu, nemohl podat žalobu na plnění, neboť mu nebyly známy podklady pro výpočet plnění. Ani k datu, kdy rozhodoval soud prvního stupně (30. 11. 2006), však nebyl schopen vyčíslit zvýšenou dotaci bez součinnosti žalovaného. Poukazuje na §6 odst. 6 zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolským a školským zařízením, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 306/1999 Sb.“), a na účastníky uzavřenou smlouvu, z nichž vyplývá, že žalovaný má pravomoc jednostranně upravovat výši dotace v průběhu školního roku. I nadále je přesvědčen o preventivním charakteru určovací žaloby v dané věci. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na požadované určení. Nesouhlasí s argumentem žalobce, že žalobu na plnění nemohl podat pro nemožnost stanovení výše plnění. Zdůrazňuje, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení, v daném případě stav ke dni 30. 11. 2006 (§154 odst. 1 o. s. ř.). K tomuto datu musely být žalobci známy všechny informace potřebné k vyčíslení požadovaného plnění, neboť byly zveřejněny. Žalobce byl již v době podání určovací žaloby dlouholetým příjemcem dotací podle zákona č. 306/1999 Sb. a otázka stanovení jejich výše mu byla známa. Žalovaný navrhuje dovolání pro zjevnou bezdůvodnost odmítnout, případně zamítnout.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 1., 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem při splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§240 odst. 1 a §241 odst. 1, 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. V dovolání není sice namítána žádná z vad vyjmenovaných v §242 odst. 3 větě druhé o. s. ř., avšak dovolací soud nepřehlédl, že řízení trpí zmatečností podle §229 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Podle §229 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže bylo rozhodnuto o věci, která nenáleží do pravomoci soudů.
Podle §7 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (odstavec 1). Spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudní řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona (odstavec 2). Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (odstavec 3).
Podle §103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Podle §104 odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.
V posuzovaném případě se žalobce coby školské zařízení zařazené do sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení, zapsané do školského rejstříku vedeného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky domáhá určení neplatnosti odstoupení žalovaného Krajského úřadu Jihomoravského kraje od smlouvy o zvýšení dotace ve školním roce 2005/2006, kterou účastníci uzavřeli dne 31. 3. 2005 podle §162 odst. 3 a 4 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen „školský zákon“), a podle zákona č. 306/1999 Sb.
Podle §162 školského zákona ministerstvo poskytuje krajským úřadům formou dotace (§7 odst. 1 písm. c/ zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech) na zvláštní účet kraje finanční prostředky na činnost škol a školských zařízení, které nezřizuje kraj, stát, obec, svazek obcí nebo registrovaná církev nebo náboženská společnost, které bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy (odst. 3). Krajský úřad poskytuje právnickým osobám vykonávajícím činnost škol a školských zařízení, které nejsou zřizovány státem, krajem, obcí, svazkem obcí nebo registrovanou církví nebo náboženskou společností, které bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy, dotaci v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem (zákon č. 306/1999 Sb.) a kontroluje její využití (odst. 4).
Podle §1 odst. 1 zákona č. 306/1999 Sb. se dotace ze státního rozpočtu (dále jen „dotace“) poskytuje právnickým osobám vykonávajícím činnost škol a školských zařízení zapsaných do školského rejstříku, které nejsou zřizovány státem, krajem, obcí, dobrovolným svazkem obcí, jehož předmětem činnosti jsou úkoly v oblasti školství (dále jen "svazek obcí"), nebo registrovanou církví nebo náboženskou společností, které bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy (dále jen "právnické osoby"), pokud uzavřou smlouvu s krajským úřadem podle tohoto zákona.
Otázkou pravomoci ve věci poskytování (zvýšení) dotace podle zákona č. 306/1999 Sb. se zabýval v řízení o negativním kompetenčním sporu zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 131/2002 Sb.“). Usnesením ze dne 21. 8. 2014, č. j. Konf 62/2012-45, rozhodl tak, že rozhodnutí v této věci je příslušný vydat správní orgán. Uzavřel, že smlouva o poskytnutí (zvýšení) dotace uzavřená podle zákona č. 306/1999 Sb. je veřejnoprávní smlouvou - dvoustranným právním úkonem, jenž ve smyslu §159 odst. 1 správního řádu zakládá práva a povinnosti v oblasti veřejného práva; jde o veřejnoprávní smlouvu subordinačního typu ve smyslu §161 správního řádu, neboť na jedné straně vystupuje subjekt veřejné správy (krajský úřad) a na straně druhé adresát veřejné správy (právnická osoba, vůči níž výkon veřejné správy směřuje). S odkazem na §169 odst. 1 písm. d/ správního řádu, dospěl k závěru, že k řešení sporu z uvedené veřejnoprávní smlouvy je povolán správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který je stranou veřejnoprávní smlouvy, a to Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (§7 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů).
Podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, jakož i pro všechny orgány moci výkonné, orgány územního samosprávného celku, jakož i fyzické nebo právnické osoby nebo jiné orgány, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, a soudy.
Ve smyslu citovaného ustanovení je pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu závazné nejen pro ty soudy, jež jsou stranami příslušného kompetenčního sporu, nýbrž pro všechny soudy (srovnej nález ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1743/10, v němž Ústavní soud dovodil, že rozhodnutí zvláštního senátu má právní účinky inter partes i erga omnes, zavazuje tedy nejen strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, nýbrž i precedentně dopadá na všechny obdobné případy).
Rozhodnutí zvláštního senátu je závazné i pro dovolací soud; protože není důvod, pro který by nebylo možno vztáhnout závěry vyslovené v citovaném rozhodnutí zvláštního senátu na posuzovanou věc, v níž jde rovněž o spor ze smlouvy o poskytnutí zvýšené dotace podle zákona č. 306/1999 Sb., není prostor odchýlit se od těchto závěrů. Oprávnění (pravomoc) správního orgánu o věci rozhodnout totiž vždy zahrnuje posouzení existence či neexistence právního vztahu nebo práva jako základu, z něhož možnost uplatnit subjektivní právo na plnění (nárok) vychází. Není-li dána pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí věci žalobou o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva, podle §80 písm. b/ o. s. ř., nespadá do pravomoci soudu ani žaloba na určení, zda tu toto právo je či není, podle §80 písm. c/ o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 1999 sp. zn. 21 Cdo 2057/98 publikovaný v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2000, pod č. 31). Okolnost, že právní vztah založený smlouvou o zvýšení dotace vznikl před tím, než zákon č. 500/2004, správní řád, nabyl dnem 1. 1. 2006 účinnosti, je nevýznamná. S veřejnoprávními smlouvami počítala i předchozí právní úprava, přičemž pro posouzení dříve uzavřených smluv jako veřejnoprávních je rozhodné, jaký byl jejich obsah, a že smlouva o poskytnutí zvýšené dotace podle zákona č. 306/1999 Sb. byla smlouvou veřejnoprávní (v podrobnostech lze odkázat na odůvodnění citovaného rozhodnutí konfliktního senátu). Předmětem v dané věci není vztah soukromoprávní; pravomoc soudu věc projednat a rozhodnout tudíž nevyplývá z §7 odst. 1 o. s. ř., a jelikož není založena ani zákonem ve smyslu §7 odst. 3 o. s. ř., náleží rozhodnutí do pravomoci správního orgánu.
Protože je řízení zatíženo zmatečností (§229 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), dovolací soud - aniž se zabýval dovolacími námitkami - zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, řízení zastavil a rozhodl o postoupení věci správnímu orgánu - Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, do jehož pravomoci náleží (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 4 o. s. ř.).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 2 věty první a §151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný má vůči žalobci právo na náhradu 1.000,- Kč, které účelně vynaložil na zaplacení soudního poplatku za dovolání; v řízení před soudem prvního stupně a v dovolacím řízení žalovaný nevynaložil žádné náklady (podle obsahu spisu), na jejichž náhradu by měl vůči žalobci právo.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 22. srpna 2014
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu