ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2997.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 2997/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně E. L. , zastoupené JUDr. Ivanou Weberovou, advokátkou se sídlem Jablonec nad Nisou, V Aleji 23, proti žalovanému Ing. T. K. , o 269.683,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci na Nisou pod sp. zn. 5 C 244/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 14. února 2014, č. j. 35 Co 36/2013-391, ve znění opravného usnesení ze dne 31. března 2014, č. j. 35 Co 36/2013-396, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 14. února 2014, č. j. 35 Co 36/2013-391, ve znění opravného usnesení ze dne 31. března 2014, č. j. 35 Co 36/2013-396, změnil rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 23. října 2012, č. j. 5 C 244/2007-354, tak, že zamítl žalobu o zaplacení 269.683,- Kč s úrokem z prodlení (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a o nákladech řízení státu (výroky IV. a V.).
Žalobkyně podala proti výrokům II., IV. a V. rozsudku odvolacího soudu dovolání.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.).
Podle 241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá - dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3).
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že účastníci v souladu s §724 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“ (srov. §3028 zákona č. 89/2012 Sb.), uzavřeli příkazní smlouvu, kterou se žalovaný (příkazník) zavázal pro žalobkyni (příkazce) obstarávat správu nemovitostí v jejím vlastnictví. Za tím účelem mu žalobkyně udělila plnou moc k dispozici s finančními prostředky na svém bankovním účtu u G. E. Money bank, a. s., který byl určen k nakládání s veškerými příjmy plynoucími ze spravovaných nemovitostí v jejím vlastnictví a na který byly poukazovány veškeré platby nájemců. V roce 2006 žalovaný nevyhotovil rekapitulaci provozních nákladů a nepřevedl zisk z účtu žalobkyně u G. E. Money bank, a. s. na její účet v R. tak jako v předchozích obdobích a žalobkyně dne 23. 8. 2006 příkazní smlouvu vypověděla. V období od 1. 1. 2005 do 4. 9. 2006 (dále jen „rozhodné období“) nájemci poukazovali veškeré své platby na účet žalobkyně u G. E. Money bank, a. s. Žalovaný dne 6. 5. 2005 převedl na účet žalobkyně v R. částku 361.500,- Kč. I když v rozporu se skutečností u této platby deklaroval, že se jedná pouze o zisk za rok 2004, jednalo se o peněžní prostředky získané převážně v roce 2005. Žalovaný sice v rozhodném období vybral z účtu v rozporu s příkazem 430.000,- Kč, avšak do 4. 9. 2006 (tj. do ukončení vztahu z příkazní smlouvy) tuto částku připsal zpět na účet; veškerý užitek plynoucí ze spravovaných nemovitostí za rozhodné období byl žalobkyni převeden. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala své tvrzení, že jí žalovaný část příjmů za rozhodné období nepředal, resp. že je po ukončení vztahu z příkazní smlouvy zadržel či v rozporu s příkazem použil k jinému účelu než ke správě nemovitostí, aniž je vrátil. Z takto zjištěného skutkového stavu dovodil, že žalovaný neporušil svou povinnost vyplývající z §727 obč. zák.; veškerý užitek ze správy nemovitostí se dostal do dispozice žalobkyně již převedením na její účet u G. E. Money bank, a. s. a další dohoda o převodu na účet do R. již byla z tohoto pohledu nevýznamná.
Žalobkyně (posuzováno podle obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) nesouhlasí primárně se skutkovým závěrem, že žalovaný nezadržel ani nepoužil v rozporu s příkazem žádné příjmy plynoucí z nemovitostí, které pro ni spravoval, a zpochybňuje správnost zjištění, že částka 361.500,- Kč souvisela s obdobím od 1. 1. 2005 do 4. 9. 2006, za něž se domáhá vydání užitku z příkazní smlouvy. Ve skutečnosti tak prosazuje vlastní skutkovou verzi, že na jejím bankovním účtu „byl prokazatelný schodek“ ve výši 269.683,24 Kč. Pomíjí tím, že dovolací soud je v režimu občanského soudního řízení ve znění účinném od 1. 1. 2013 vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil odvolací soud, a jeho správnost, jakož i samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Jinými slovy řečeno, uplatněním způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci soud odvolací. Žalobkyně sice nastoluje otázky právní povahy, avšak činí tak na podkladě vlastní verze skutkového stavu (odlišné od té, z níž vyšel odvolací soud při právním posouzení věci). Navíc jde dílem o takové otázky, na nichž napadené rozhodnutí ani založeno není (zda je ustanovením §727 obč. zák. pod pojmem „užitek“ míněn pouze „příjem“ a zda je „schodek“ plněním z titulu příkazní smlouvy nebo jde o náhradu škody). Nelze přehlédnout, že žalobkyně sice vyjadřuje nesouhlas s právním závěrem, že připsáním na její účet, vedený u G. E. Money bank, a. s., se příjmy z nemovitostí dostaly do její dispozice a že další dohoda účastníků o převodu finančních prostředků na její účet vedený v zahraničí je nevýznamná, zároveň však v navazující argumentaci dospívá k obdobnému závěru jako soud odvolací, a sice že do dispozice příkazce se užitek získaný příkazníkem dostává převedením na účet vedený na jeho jméno nebo předáním hotovosti; není tudíž možno vysledovat, v čem vlastně nesprávnost závěru odvolacího soudu spatřuje.
Brojí-li žalobkyně proti správnosti posouzení otázky rozložení důkazního břemene ohledně prokázání skutečnosti „kdy přesně a v jakém rozsahu ke schodku došlo“, nelze ani tuto námitku posoudit jinak, než že primárně směřuje proti správnosti zjištěného skutkového stavu. Nadto ji odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Žalobkyně se domáhala vyplacení užitku z příkazní smlouvy ve výši 269.683,24 Kč. Správnost tvrzení o existenci nevyplacené části zisku žalovaný popřel s tím, že veškeré příjmy z nemovitostí byly vedeny na účtu žalobkyně u G. E. Money bank, a. s., že sám žádné peníze od nájemců nepřijímal a že žádné příjmy nezadržel. Bylo na žalobkyni, aby existenci tvrzeného „schodku“ prokázala (srov. např. důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2875/2007, či ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 21 Cdo 246/2008, uveřejněného pod číslem 108/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud na základě volného hodnocení provedených důkazů (§132 o. s. ř.) dospěl ke skutkovému závěru (v dovolacím řízení nezpochybnitelnému), že žalovaný nezadržel ani nepoužil v rozporu s příkazem žádné příjmy plynoucí z nemovitostí, které spravoval.
Ani výtky žalobkyně směřující proti správnosti postupu odvolacího soudu, který tím měl zatížit řízení vadami, nemohou přípustnost dovolání založit, jelikož k vadám řízení dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Z výše uvedených důvodů dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. listopadu 2014
JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu