ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.3085.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 3085/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Claris realitní kancelář s. r. o. se sídlem Nový Jičín, K Nemocnici 166/14, zastoupené Mgr. Ivetou Horáčkovou, advokátkou se sídlem Nový Jičín, K Nemocnici 166/14, proti žalovanému J. J., zastoupenému JUDr. PhDr. Jaromírem Saxlem, advokátem se sídlem Brno, Údolní 567/33, o zaplacení 50.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 182 C 167/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. dubna 2013, č. j. 8 Co 198/2013-93, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. dubna 2013, č. j. 8 Co 198/2013-93, se v části výroku I., jíž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. září 2012, č. j. 182 C 167/2011-51, ukládající žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 50.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně za dobu od 22. 2. 2011 do zaplacení, zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. září 2012, č. j. 182 C 167/2011-51, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 270.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 7. 7. 2010 zprostředkovatelskou smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala s odbornou péčí a v souladu s požadavky klienta (žalovaného) vyvíjet činnost směřující k tomu, aby měl žalovaný příležitost uzavřít s třetími osobami kupní smlouvu nebo smlouvu o budoucí kupní smlouvě, jejímž předmětem budou budova na pozemku parc. č. 382 a pozemky parc. č. 382, 383/1 a 383/2 v katastrálním území P., obec P. (dále jen „nemovitosti“, resp. „předmětné nemovitosti“), jež nabyl v dražbě. Účastníci se dohodli na nabídkové prodejní ceně 2.200.000,- Kč, která mohla být snížena jen jejich dohodou, a na provizi ve výši 5 % z realizované prodejní ceny se splatností ke dni podpisu zamýšlené smlouvy. Pro případ, že zprostředkovávaná smlouva bude uzavřena po zániku zprostředkování se zájemcem získaným činností žalobkyně v době trvání zprostředkování, se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni odměnu ve výši jedné poloviny dohodnuté provize. Za blíže sjednaných podmínek si účastníci dohodli smluvní pokutu. Zprostředkování bylo sjednáno na dobu jednoho měsíce, tj. od 7. 7. 2010 do 7. 8. 2010. Po inzerování nabídky nemovitostí na realitních serverech a internetových stránkách žalobkyně projevila vážný zájem o nemovitosti M. V., které žalobkyně dne 14. 7. 2010 poskytla informace a umožnila jí prohlídku nemovitostí. Ačkoli se žalobkyní uzavřela rezervační smlouvu, od koupě nemovitostí pro jejich právní vady (váznoucí zástavní práva) upustila. Po zániku zprostředkování žalovaný uzavřel s M. V. kupní smlouvu, jíž za kupní cenu 2.000.000,- Kč převedl nemovitosti, které byly i v tu dobu zatíženy zástavním právem smluvním a exekutorským a dohodou o omezení převodu nemovitostí. Žalobkyně vyzvala bezúspěšně žalovaného dopisem ze dne 5. 1. 2011 k zaplacení odměny ve výši 50.000,- Kč s odůvodněním, že uzavřel kupní smlouvu se zájemkyní získanou její činností. Soud prvního stupně dovodil, že účastníci uzavřeli zprostředkovatelskou smlouvu v souladu s §774 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“ (viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb.), a že žalobkyni vzniklo právo na odměnu. Okolnost, že v době trvání zprostředkování nebyla kupní smlouva se zájemkyní o nemovitosti, vyhledanou činností žalobkyně, uzavřena, nepovažoval za rozhodnou, neboť žalovaný s ní kupní smlouvu uzavřel zhruba dva a půl měsíce po ukončení zprostředkování, kdy se právní ani faktický stav předmětných nemovitostí nijak nezměnil. Oprávněným shledal i požadavek žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 220.000,- Kč, jelikož žalovaný jí neuhradil smluvenou odměnu.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. dubna 2013, č. j. 8 Co 198/2013-93, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 50.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně za dobu od 22. 2. 2011 do zaplacení potvrdil, ve zbylém rozsahu jej změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.). Odvolací soud převzal skutkový stav věci zjištěný soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právními závěry (až na ty, které soud prvního stupně zaujal ve vztahu k právu žalobkyně na smluvní pokutu). I on považoval za rozhodnou z hlediska vzniku práva žalobkyně na odměnu tu skutečnost, že žalovaný uzavřel kupní smlouvu s M. V., kterou žalobkyně získala svou aktivní činností za trvání vztahu účastníků ze zprostředkovatelské smlouvy. Ta je sice smlouvou spotřebitelskou ve smyslu §51 (zřejmě správně §52) a násl. obč. zák., avšak její smluvní ujednání, včetně ujednání o právu žalobkyně na odměnu ve výši jedné poloviny provize obsažené v bodu 7 všeobecných smluvních podmínek, se neodchylují od zákona v neprospěch žalovaného (spotřebitele), neukládají mu povinnosti překračující rámec §774 až §777 obč. zák. ani znevýhodňují či zvýhodňují jednu ze smluvních stran a nejsou v rozporu s dobrými mravy; jde tudíž o platné ujednání. Oproti soudu prvního stupně dospěl k právnímu závěru, že žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty nenáleží, neboť dohoda o smluvní pokutě je pro neurčitost neplatná (§37 odst. 1 obč. zák.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost ve smyslu §237 o. s. ř. spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně namítá, že se odvolací soud při řešení otázky vzniku práva zprostředkovatele na odměnu po zániku zprostředkovatelské smlouvy odchýlil od závěru dovolacího soudu vysloveného v rozhodnutí ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2589/2010. V něm dovolací soud dovodil, že dohoda o tom, že vzniku práva zprostředkovatele na provizi nebrání skutečnost, že teprve po zániku smlouvy o zprostředkování je s třetí osobou uzavřena smlouva, na kterou se vztahovala zprostředkovatelská činnost, je ujednáním, jímž se strany odchýlily od občanského zákoníku v neprospěch spotřebitele, a tím zhoršily smluvní postavení spotřebitele, tj. ujednáním, které je v rozporu s §55 obč. zák. Nadto s odkazem na rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4604/2007, prosazuje, že žalobkyně, jako zprostředkovatelka, neplnila řádně své povinnosti vyplývající ze smlouvy, když nereagovala na jeho žádost o sjednání dalšího kontaktu s M. V. I proto nemohl žalobkyni vzniknout nárok na odměnu za zprostředkování. Z uvedených důvodů navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným (žalovaným) za splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§241 odst. 1 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, a závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu prezentované rozsudky ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2589/2010, a ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1642/2011.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §774 obč. zák. zprostředkovatelskou smlouvou se zprostředkovatel zavazuje obstarat zájemci za odměnu uzavření smlouvy a zájemce se zavazuje zprostředkovateli poskytnout odměnu tehdy, byl-li výsledek dosažen přičiněním zprostředkovatele (odst. 1).
Podle §775 obč. zák. zprostředkovateli patří odměna v dohodnuté výši; odměnu je třeba sjednat v souladu s obecně závaznými právními předpisy, jinak je smlouva neplatná podle §40a.
Podle §52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.
Podle §55 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.
Odvolací soud dospěl ve věci k dílčímu správnému právnímu závěru ohledně povahy smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 7. 7. 2010. Protože obsahuje všechny náležitosti smlouvy zprostředkovatelské, tak jak je tato smlouva jako typ upravena v občanském zákoníku, podléhá režimu §774 obč. zák. Správný je i závěr odvolacího soudu, že smlouva uzavřená mezi účastníky je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu §52 obč. zák., neboť žalobkyně provozující služby realitní kanceláře je v tomto vztahu dodavatelem, který jednal v rámci své podnikatelské činnosti, a žalovaný je spotřebitelem, který naopak jako podnikatel nejednal. Jak bylo však výše uvedeno, v režimu spotřebitelských smluv platí, že se strany nemohou smluvně odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. To znamená, že ujednání, podle kterého má žalobkyně nárok na provizi, i když zprostředkovávaná kupní smlouva byla uzavřena až po zániku zprostředkovatelské smlouvy, je neplatné, neboť je pro žalovaného, jako spotřebitele, zjevně nevýhodnější. K obdobnému závěru již dovolací soud dospěl v rozsudku ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2589/2010, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 41/2013. V něm vyslovil a odůvodnil právní závěr, že ujednání, podle kterého vzniku práva zprostředkovatele na provizi nebrání skutečnost, že teprve po zániku smlouvy o zprostředkování je s třetí osobou uzavřena smlouva, popřípadě splněna smlouva, na kterou se vztahovala jeho zprostředkovatelská činnost, je nutné posoudit jako smluvní ujednání, jímž se strany odchýlily od občanského zákoníku v neprospěch spotřebitele, tj. ujednání v rozporu s §55 obč. zák. Konstatoval, že si účastníci občanskoprávních vztahů mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit (§2 odst. 3 obč. zák.). I v případě zprostředkovatelské smlouvy je možné za splnění uvedených podmínek vzájemná práva a povinnosti upravit odchylně od zákona. Podle ustanovení na ochranu spotřebitele, konkrétně podle §55 obč. zák., se však smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát svých práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.
Závěr odvolacího soudu, že ujednání o právu žalobkyně na odměnu podle bodu 7 všeobecných smluvních podmínek je platné, je tudíž nesprávný a v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, od které není důvodu se v posuzovaném případě odchylovat.
Lze tak uzavřít, že žalovanému se podařilo prostřednictvím námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. zpochybnit právní posouzení věci odvolacím soudem. Dovolací soud proto rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 1, 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1, §226 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. prosince 2014
JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu