ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.3465.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 3465/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. P. B. , zastoupeného JUDr. Jozefem Pirkovským, evropským hostujícím advokátem se sídlem v Prešově, Hlavná 19, Slovenská republika, za účasti zmocněnce pro doručování JUDr. Michala Marčišina, advokáta se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 1013, proti žalované I. B. , zastoupené JUDr. Tomášem Hrdličkou, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 53, o zaplacení 16.617,90 EUR, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 4 C 37/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. října 2011, č. j. 20 Co 49/2011-294, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 4. října 2010, č. j. 4 C 37/2008-188, se zastavuje.
II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. října 2011, č. j. 20 Co 49/2011-294, se odmítá .
III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.438,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Tomáše Hrdličky, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.) tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Tím, že žalobce napadl dovoláním také rozhodnutí soudu prvního stupně, opomenul uvedenou podmínku dovolacího řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006). Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle §104 odst. 1 věty prvé ve spojení s §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu Prostějově ze dne 4. října 2010, č. j. 4 C 37/2008-188, zastavil (blíže srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, publikované v časopisu Soudní judikatura pod č. 45/2000).
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku, kterým krajský soud ve věci samé potvrdil výrok rozsudku Okresního soudu v Prostějově (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 4. října 2010, č. j. 4 C 37/2008-188, jímž byla zamítnuta žaloba vůči žalované I. B. o zaplacení částky 16.617,90 EUR, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže být přihlédnuto (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Ty jsou představovány námitkou žalobce, že soud prvního stupně nerozhodl o změně žaloby podle jeho podání ze dne 10. 8. 2010 a odvolací soud toto pochybení toleroval.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl [§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Protože Ústavní soud České republiky nálezem ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaném ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb. (s platností a účinností k 7. 5. 2013), zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb., postupoval Nejvyšší soud při určení výše nákladů dovolacího řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „advokátní tarif“). Tyto náklady sestávají z odměny advokáta žalované ve výši 9.980,- Kč (§7 bod 6. ve spojení s §8 odst. 1 advokátního tarifu), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu), a z částky 2.158,80 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je její advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud nemohl rozhodovat o náhradě nákladů, které vznikly původně žalovanému Mgr. R. B. v souvislosti s jeho vyjádřením k dovolání, neboť Mgr. R. B. nebyl účastníkem dovolacího řízení (srovnej §243c odst. 1 a §137 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, je žalovaná oprávněna podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. února 2014
JUDr. Václav Duda
předseda senátu