ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.3993.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 3993/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Š. Š. , zastoupeného Mgr. Šimonou Maškovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Boušova 792, proti žalovanému Bc. Bc. L. N. , zastoupenému JUDr. Pavlem Musilem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Hellichova 1, o 202.976,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 5 C 282/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. března 2013, č. j. 21 Co 10/2013-86, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal dovolání proti v záhlaví označenému rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 20. června 2012, č. j. 5 C 282/2011-59, kterým Okresní soud Praha-západ zamítl žalobu o zaplacení částky 202.976,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 31. 12. 2013 (srov. čl. II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na otázkách hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a „právní otázka má být dovolacím soudem vyřešena odlišně od řešení odvolacího soudu.“
Předpoklady přípustnosti podle §237 o. s. ř. nejsou splněny, neboť žalobce podle obsahu podání (§41 odst. 2 o. s. ř.) neuplatnil důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Dovoláním uplatněné námitky nesměřují proti právnímu posouzení, nýbrž vytýkají nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění, na nichž je založen právní závěr o zániku závazku žalovaného splněním dluhu. Odvolací soud měl podle žalobce právně posuzovat jiný skutkový stav, neboť poskytnutým plněním žalovaný plnil na jiný dluh a nikoli na dluh, který byl předmětem tohoto sporu; uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243c odst. 1, věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. března 2014
JUDr. Václav Duda
předseda senátu