ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.4088.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 4088/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. Č. , zastoupeného JUDr. Františkem Vavrochem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 123/36, proti žalovanému HOCKEY CLUB TÁBOR, o. s. se sídlem v Táboře, Václava Soumara 2300, identifikační číslo osoby 600 65 249, zastoupenému JUDr. Alšem Janů, advokátem se sídlem v Táboře, Čelkovická 445, o zaplacení 530.200,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 24 C 4/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 31. 7. 2013, č. j. 15 Co 403/2013-188, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznává .
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 31. 7. 2013, č. j. 15 Co 403/2013-188, potvrdil rozsudek ze dne 18. 4. 2013, č. j. 24 C 4/2012-152, jímž Okresní soud v Táboře zamítl žalobu o zaplacení částky 530.200,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. /dále jen „o. s. ř.“/), přípustné.
Podle 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce - přestože v dovolání avizuje uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 1 o. s. ř. - tento jediný způsobilý dovolací důvod ve skutečnosti (hodnoceno podle obsahu dovolání) nepoužil. Jeho námitky totiž primárně zpochybňují správnost skutkového závěru, že v řízení neprokázal skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit jeho dobrou víru, že žalovaný spolu s obchodní společností Hokej klub Tábor, s.r.o. tvořili sdružení ve smyslu §829 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Nadále není srozuměn s tím, že v řízení nebylo prokázáno, že Hokej klub Tábor s.r.o., která s ním uzavřela hráčské smlouvy, při jejich jednáních vystupovala jako člen sdružení tvořeného s žalovaným a že nebyl podán důkaz, který by nasvědčoval tomu, že byl při uzavření hráčských smluv o něčem takovém přesvědčen či alespoň ho okolnosti uzavření smluv k takovému přesvědčení opravňovaly. Žalobce odvolacímu soudu vytýká nesprávné hodnocení důkazů a zpochybňuje jeho úvahy ohledně unesení svého důkazního břemene s tím, že v této souvislosti odvolací soud nesprávně interpretoval právní závěry dovozené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3158/2010, a proto jimi nepoměřoval podle něho srovnatelný skutkový stav v dané věci. Nadále prosazuje, že měl důvod se domnívat, že žalovaný se společností Hokej klub Tábor, s.r.o. kooperují ve formě sdružení a na těchto skutkových námitkách zakládá kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem. Vzhledem k tomu, že podstatou úvahy o správnosti právního závěru věci je prověření, zda zjištěný skutkový stav dovoloval učinit příslušný právní závěr, je evidentní, že dovolatelem užitá argumentace dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci nevystihuje. Nesprávnost skutkového závěru pak není podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ).
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
V Brně dne 17. dubna 2014
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu