ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.4273.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 4273/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce KOPPA, v. o. s., se sídlem v Liberci - Starém Městě, Mozartova 679/21, identifikační číslo 254 28 578, insolvenčního správce dlužníka LENOXA, a. s., se sídlem v Liberci 12, Bukovského 222/4, identifikační číslo osoby 25004034, zastoupeného Mgr. Markem Plajnerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 23, proti žalovanému Společenství pro dům č. p. 341, 342 v Jincích se sídlem v Jincích, Zborovská 341, identifikační číslo osoby 27586936, o zaplacení 745.001,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 10 C 176/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. září 2013, č. j. 29 Co 433/2013-132, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 745.001,- Kč s příslušenstvím s tím, že tato částka představuje náklady na změnu způsobu dodávky tepelné energie a změnu způsobu vytápění, které jí je žalovaný povinen uhradit podle ustanovení §77 odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“).
Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 7. května 2013, č. j. 10 C 176/2012-102, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vycházel ze zjištění, že žalovaný (odběratel) a LENOXA, a. s., se sídlem v Liberci 12, Bukovského 222/4 (dodavatel) uzavřeli dne 21. 11. 2006 „Smlouvu č. 1073 o dodávce a odběru tepelné energie“ (dále jen „smlouva“), jejímž předmětem byl prodej a koupě tepelné energie, případně teplé užitkové vody ze zdroje LENOXA, a. s., do domu žalovaného čp. 341 a 342 v Jincích. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou (čl. 6 odst. 6. 1. smlouvy), s výpovědní lhůtou 14 měsíců (čl. 5 odst. 5. 1. smlouvy). Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 31. 3. 2010, č. j. KSLB 76 INS 2522/2010-A-16, zjistil úpadek společnosti LENOXA, a. s. (dlužníka) a insolvenčním správcem jmenoval společnost KOPPA, v. o. s.; usnesením ze dne 24. 5. 2010, č. j. KSLB 76 INS 2522/2010-B-44, pak prohlásil na majetek dlužníka konkurs. V návaznosti na to Energetický regulační úřad zrušil žalobci licenci na výrobu a rozvod tepelné energie (uplynutím 30 dní od právní moci jeho rozhodnutí, která nastala 2. 8. 2010), Městys Jince přerušil žalobci dne 1. 11. 2010 dodávku vody a odvádění odpadních vod pro nehrazení faktur a společnost RWE Gas Net, s. r. o., přerušila žalobci dne 27. 10. 2010 dodávky plynu. Žalobce přerušil dne 28. 10. 2010 dodávky tepelné energie žalovanému. Institut náhradního dodavatele nebyl využit, protože žalovaný deklaroval, že si vytápění zajistí jiným způsobem. Dne 19. 4. 2010 vypověděl žalovaný smlouvu s žalobcem. Žalobce mu dopisem ze dne 10. 5. 2010 sdělil, že smlouva bude v souladu s jejím čl. 5 odst. 5. 1. ke dni 30. 6. 2011 ukončena, a upozornil ho na povinnost uhradit mu náklady spojené s odpojením od centrálního zdroje tepla podle §77 odst. 5 energetického zákona. Žalovaný si na základě stavebního povolení ze dne 30. 6. 2010 zřídil vlastní plynovou kotelnu, která byla uvedena do zkušebního provozu 2. 11. 2010; dne 29. 11. 2010 vydal příslušný stavební úřad kolaudační souhlas k jejímu provozu. Odpojení od centrálního zdroje tepla žalobce provedla specializovaná firma na náklady žalovaného. Dopisem z 29. 12. 2010 žalovaný odstoupil s okamžitou účinností od smlouvy s žalobcem; odstoupení od smlouvy odůvodnil tím, že žalobce od 28. 10. 2010 neplnil svoji povinnost dodávat tepelnou energii do domu čp. 341 a 342 v Jincích, kotelnu nezabezpečil, způsobil její poškození (v kotelně došlo k promrznutí a popraskání rozvodů) a od června 2010 ani neprováděl vyúčtování služeb. Žalobce v reakci na to požádal žalovaného o zaplacení 745.001,- Kč jako poměrné části investice na vybudování kotelny; žalovaný nárok žalobce neuznal. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu věci dospěl k závěru, že nárok žalobce není oprávněný. Akcentoval, že žalobce netvrdil, že by financoval náklady na odpojení od soustavy, dovolával se pouze investic, které vynaložil na stavbu kotelny a na rekonstrukci rozvodů v domě žalovaného. Takové investice však nejsou nákladem ve smyslu §77 odst. 5 energetického zákona; smyslem tohoto ustanovení je, aby osoba, která požaduje odpojení od rozvodného tepelného zařízení, uhradila náklady s tím spojené, protože není důvod, aby se na nich podíleli všichni účastníci v soustavě (viz důvodová zprávy k energetickému zákonu). V posuzovaném případě však náklady na odpojení od soustavy hradil výlučně žalovaný.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. září 2013, č. j. 29 Co 433/2013-132, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Přisvědčil skutkovým i právním závěrům soudu prvního stupně. Zdůraznil, že základní otázkou celého sporu je výklad ustanovení §77 odst. 5 energetického zákona, resp. posouzení, z čeho sestávají „náklady spojené s odpojením od rozvodného tepelného zařízení“ . Dovodil, že těmito náklady je nutné rozumět jednorázové náklady spojené např. s nutnými výkopovými a zemními pracemi, demontáží tepelné přípojky a zaslepením potrubí, demontáží armatur a měřícího zařízení, doplněním teplonosné látky, vyregulováním soustavy po odpojení a případně o jiné náklady, které přímo souvisejí s odpojením konkrétního odběrného tepelného zařízení od rozvodného tepelného zařízení. Nelze do nich zahrnout např. změnu ekonomické situace dodavatele vlivem snížení odběru tepelné energie nebo náklady spojené s případným nevyužitím kapacit dodavatele. Investice do rekonstrukce kotelny a rozvodů, které v minulosti vynaložil žalobce, resp. insolvenční dlužník, nemohou být nákladem ve smyslu §77 odst. 5 energetického zákona již proto, že by tím žalobce, resp. insolvenční dlužník jako dodavatel, nepřípustně přenášel svá podnikatelská rizika na žalovaného. Navíc byly financovány prostřednictvím leasingu, a proto zatím nebyly vynaloženy jako investiční náklady. Jestliže žalobce ani po poučení soudem netvrdil, že mu vznikly náklady, které by přímo souvisely s odpojením žalovaného od soustavy, nemohl mu ani vzniknout nárok na jejich uhrazení podle §77 odst. 5 energetického zákona.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné, neboť napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně vyložil ustanovení §77 odst. 5 energetického zákona, konkrétně nesprávně dovodil, co je míněno pojmem „náklady spojené s odpojením od rozvodného tepelného zařízení“. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že součástí těchto nákladů jsou i poměrné náklady na nesplacené investice, které vynaložil na rekonstrukci kotelny a rozvodů v domě žalovaného. Odpojením žalovaného od centrálního zdroje tepla totiž byly zastaveny poměrné splátky investice žalobce, které byly zahrnuty v ceně dodávaného tepla. Tím došlo ke zmaření nesplacené části investice žalobce, a proto by tato investice (resp. její zbývající poměrná část) měla tvořit náklady související s odpojením žalovaného od rozvodného tepelného řízení žalobce. Podle žalobce je rovněž bezpředmětné, že tyto náklady ještě nebyly fakticky vynaloženy, protože byly financovány leasingem, jehož nesplacenou část leasingová společnost přihlásila jako pohledávku v insolvenčním řízení. Žalobce zdůraznil, že žádný právní předpis neurčuje, co tvoří náklady spojené s odpojením od rozvodného tepelného zařízení; odvolací soud proto tento pojem vymezil bez jakéhokoliv právního základu pouze na základě své vlastní úvahy. To žalobce považuje za nedostatečné a požaduje, aby se výkladem ustanovení §77 odst. 5 energetického zákona zabýval Nejvyšší soud. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (žalobcem) při splnění podmínek uvedených v §241 odst. 1, 4 a §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), a je přípustné podle §237 o. s. ř., protože napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
Prostřednictvím jediného způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalobce zpochybnil závěr odvolacího soudu, že nesplacená část investice, kterou vynaložil na rekonstrukci kotelny a rozvodů v domě žalovaného, není nákladem ve smyslu ustanovení §77 odst. 5 energetického zákona. Tato námitka předpokládá obecně vyložit, co tvoří náklady spojené s odpojením od rozvodného tepelného zařízení ve smyslu tohoto ustanovení.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §77 odst. 5 energetického zákona může být změna způsobu dodávky nebo změna způsobu vytápění provedena pouze na základě stavebního řízení se souhlasem orgánů ochrany životního prostředí a v souladu s územní energetickou koncepcí. Veškeré vyvolané jednorázové náklady na provedení těchto změn a rovněž takové náklady spojené s odpojením od rozvodného tepelného zařízení uhradí ten, kdo změnu nebo odpojení od rozvodného tepelného zařízení požaduje.
Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu. Výklad pouze z jednoho z těchto hledisek (např. gramatického) by nebyl úplný.
Prostým gramatickým výkladem lze dovodit, že ustanovení §77 odst. 5 energetického zákona upravuje situace, kdy dochází ke změně způsobu dodávky tepla nebo způsobu vytápění se zřetelem na podmínky, za jakých k takové změně může dojít (na základě stavebního řízení) a na to, kdo ponese náklady takové změny. Podle zákona jde o náklady, které jsou spojené s „odpojením“ od rozvodného tepelného zařízení, a hradí je ten, kdo změnu nebo odpojení požadoval. Jedná se právě o situaci, kdy odběratel, který byl připojený k teplovodu (centrálnímu zdroji tepla), zamýšlí změnit způsob vytápění, a proto dojde k jeho odpojení od centrálního zdroje tepla; náklady na odpojení přitom nese právě odběratel (a nikoliv dodavatel tepla nebo ostatní odběratelé napojení na stejný centrální zdroj tepla). Z gramatického výkladu nevyplývá, jaké konkrétní náklady mohou být s odpojením od rozvodného tepelného zařízení spojeny. Tyto náklady není možné paušálně vyjmenovat, nýbrž je třeba je posuzovat vždy v závislosti na konkrétním případu. Logickým a teleologickým výkladem lze určit alespoň to, o jaké druhy nákladů se bude jednat. Komentář k energetickému zákonu uvádí, že jde o skutečné jednorázové náklady spojené s odpojením jako např. technický návrh realizace odpojení, práce výkopové, vypuštění rozvodů, zaslepení potrubí, demontáže armatur a měřících zařízení, úhradu eventuálně ztracené teplonosné látky, tlakové zkoušky, terénní úpravy a rovněž vyregulování soustavy po odpojení odběratele, případně další náklady obdobného typu, pokud skutečně vznikly. Doplňuje, že do těchto nákladů přitom nelze zahrnout změnu ekonomické situace dodavatele způsobenou snížením odbytu tepelné energie ani náklady dodavatele s tím související, neboť žádný právní předpis nemůže ani nepřímo žádného odběratele nutit k trvalému odběru zboží (v tomto případě tepelné energie) od jednoho dodavatele, ani se podílet na nákladech spojených s eventuálním nevyužitím jeho dodavatelských kapacit a popírat tak principy podnikání v tržním prostředí. Upozorňuje, že je však třeba dodržet smluvní podmínky vyplývající z uzavřené smlouvy o dodávce tepelné energie (srovnej Boušová Ivanka, Ing. Josef Fiřt, Ing. Ladislav Havel, Ing. Petr Holoubek, Ing. Tomáš Klíma, Ing. Jaroslav Neužil, Ing. František Plecháč, Ing. Jan Pokorný, Ing. Roman Portužák, Ing. Pavel Prouza, Ing. Jan Zaplatílek, Český svaz zaměstnavatelů v energetice, Energetická legislativa v kostce 3: komentář k energetickému zákonu, zákonu o hospodaření energií a zákonu o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie včetně prováděcích předpisů k těmto zákonům, aktualizované vydání, Praha: Done, c2009, s. 152 - 153). Z toho vychází i praxe, neboť Energetický regulační úřad na svých stránkách (www.eru.cz) k otázce, jaké náklady související s odpojením zařízení odběratele od rozvodného tepelného zařízení dodavatele lze považovat za ekonomicky oprávněné, uvádí stejný výčet nákladů jako komentář k energetickému zákonu. Na závěr pouze doplňuje, že odpojující se odběratel nehradí náklady spojené s případnou demontáží rozvodného tepelného zařízení - např. jeho zůstatkovou cenu, ale pouze náklady spojené se samotným odpojením od rozvodného tepelného zařízení. Důvodová zpráva k energetickému zákonu uvádí pouze tolik, že smyslem ustanovení §77 odst. 5 energetického zákona bylo, aby osoba, která požadovala odpojení od rozvodného tepelného zařízení, uhradila všechny náklady s tím spojené, protože není žádný důvod, aby se na těchto nákladech podíleli všichni účastníci v soustavě. Teleologický výklad pak vede k úvaze, že účelem ustanovení §77 odst. 5 energetického zákona není stanovení povinnosti odběratele, který vyvolal změnu nebo odpojení od rozvodného tepelného zařízení, uhradit veškeré náklady, které vznikly nebo byly vynaloženy od počátku dodávky tepelné energie až do jejího ukončení, nýbrž uhradit pouze takové jednorázové náklady, které byly přímo vyvolány změnou nebo odpojením odběratele od rozvodného tepelného zařízení (vznikly v přímé souvislosti se změnou nebo odpojením). Nic nenasvědčuje tomu, že by investice vynaložené na rekonstrukci kotelny a rozvodů měly být součástí nákladů souvisejících s odpojením žalovaného od soustavy. Tyto investice, ať už jsou uhrazeným nákladem žalobce nebo nákladem splatným teprve v budoucnosti (v podobě leasingových splátek), byly vynaloženy při připojení žalovaného ke zdroji tepla žalobce, a logicky proto nemohou současně představovat náklady na jeho odpojení.
Na základě shora uvedeného lze o nákladech spojených s odpojením od rozvodného tepelného zařízení, jak je předvídá ustanovení §77 odst. 5 věta druhá energetického zákona, přijmout následující, obecně platné závěry:
- jedná se o náklady, pro něž je charakteristická jejich jednorázovost a přímá souvislost se změnou nebo odpojením odběratele od rozvodného tepelného zařízení (to znamená, že představují především výdaje vynaložené na samotné odpojení od zdroje tepla a vyregulování tepelné soustavy po odpojení odběratele),
- jedná se o náklady, které vznikly v okamžiku změny nebo odpojení odběratele, případně v rámci jim předcházející přípravy této změny nebo odpojení (časové hledisko). Lze přitom připustit, že by mohlo jít i o náklady vzniklé dodatečně, pokud se ovšem projeví jejich přímá souvislost s předcházejícím odpojením nebo změnou (např. situace, kdy v přiměřeně dlouhé době po odpojení odběratele od rozvodného tepelného zařízení nastane potřeba vyregulovat systém a bude zřejmé, že tato potřeba nastala v důsledku odpojení jednoho účastníka ze systému).
Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud (ačkoliv nekonkretizoval zdroje, z nichž při svých úvahách nepochybně vycházel) při výkladu §77 odst. 5 energetického zákona nepochybil a jeho závěr, že investice, které žalobce vynaložil na rekonstrukci kotelny a rozvodů v domě žalovaného, nelze mít za náklady spojenými s odpojením od rozvodného tepelného zařízení ve smyslu ustanovení §77 odst. 5 věty druhé energetického zákona, je správný. Dovolací důvod uvedený v 241a odst. 1 o. s. ř. tudíž nebyl uplatněn důvodně.
Námitkou žalobce brojící proti úvaze odvolacího soudu ohledně pasivní legitimace žalovaného se dovolací soud nezabýval, neboť odvolací soud své rozhodnutí na této právní otázce nezaložil; ani závěr, že žalovaný je v dané věci pasivně legitimován, by totiž neměl na výsledek věci vliv.
Protože rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správný, dovolací soud dovolání podle §243d písm. a/ o. s. ř. jako nedůvodné zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobci právo.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2014
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu