ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.4292.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 4292/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně JUDr. D. C. , zastoupené Mgr. Luďkem Žambůrkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Hřebenkách 12/1882, proti žalované LEKOSTA, s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Jeremiášova 870/24, identifikační číslo 26434504, zastoupené JUDr. Františkem Grznárem, advokátem se sídlem v Horšovském Týně, náměstí Republiky 108, o odstranění vad díla, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 500/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2012, č. j. 35 Co 161/2012-161, ve znění opravných usnesení ze dne 4. ledna 2012, č. j. 35 Co 161/2012-301, a ze dne 12. listopadu 2013, č. j. 35 Co 161/2012-308, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.178,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Luďka Žambůrka, advokáta.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze shora uvedeným rozsudkem, změnil rozsudek Obvodního soudu v Praze ze dne 15. prosince 2011, č. j. 25 C 500/2018-253, v zamítavém výroku o věci samé tak, že uložil žalované povinnost „odstranit nedostatky spočívající v opravě popraskané a opadané omítky pláště budovy k. ú. S., zapsané u kat. úřadu Praha-město, na LV č. 215, a to do tří měsíců od právní moci rozsudku; jinak jej v tomto výroku potvrdil.“ Současně rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech státu.
Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu nesplňuje předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srovnej článek II. bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovaná podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) neuplatnila jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Dovoláním uplatněné námitky nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž vytýkají nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění, na nichž je založen právní závěr o právu žalobkyně na bezplatnou opravu díla provedeného žalovanou. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu (tj. že žalobkyně požadovala slevu z ceny a přijala ji), než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a sice, že žalobkyně opakovaně požadovala odstranění vad díla a neuplatnila požadavek na slevu z jeho ceny. Dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. nenaplňují ani výtky týkající se tvrzené rozpornosti skutkových zjištění a zpochybňující způsob hodnocení provedených důkazů.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. února 2014
JUDr. Václav D u d a
předseda senátu