ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.4527.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 4527/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobce S. M. , zastoupeného Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem se sídlem v Šumperku, nám. Míru 9, proti žalované CENTROPOL ENERGY, a.s. se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova 1594/1, (identifikační číslo 254 58 302), o vydání předběžného opatření, vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 8 C 121/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. května 2014, č. j. 14 Co 274/2014-44, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem (soud prvního stupně) usnesením ze dne 18. dubna 2014, č. j. 8 C 121/2014-27, zamítl návrh žalobce na vydání předběžného opatření a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. května 2014, č. j. 14 Co 274/2014-44, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se návrh na vydání předběžného opatření odmítá, a ve výroku o nákladech řízení je zrušil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej článek II bod 2 zákona č. 293/13 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. g/ o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném.
Dovolání v dané věci směřuje proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o předběžném opatření, a není tudíž přípustné; Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Sluší se poznamenat, že namítá-li žalobce zmatečnost rozhodnutí odvolacího soudu argumentací, že ve věci rozhodovali vyloučení soudci, a že v téže věci a se stejnými účastníky jsou současně vedena dvě řízení, přehlíží, že k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/, b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne, jen za - v posuzovaném případě nenaplněného - předpokladu, že dovolání je přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť dovoláním napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a řízení nebylo doposud skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2014
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu