ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.462.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 462/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDR. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. M. M. , zastoupeného JUDr. Jarmilou Skaunicovou, advokátkou se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 3, proti žalovanému J. P. , zastoupenému JUDr. Jiřím Bönischem, advokátem se sídlem v Brně, Ječná 29a, o zaplacení 153.924,- Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 24/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. srpna 2013, č. j. 15 Co 283/2013-422, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení 9.148,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Bönische, advokáta.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně usnesením ze dne 22. srpna 2012, č. j. 49 C 24/2003-395, uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení před soudem prvního stupně a náklady odvolacího řízení ve výši 174.590,- Kč k rukám právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci usnesení. České republice náhradu nákladů řízení ve vztahu k žalovanému nepřiznal.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. srpna 2013, č. j. 15 Co 283/2013-422, změnil usnesení soudu prvního stupně jen tak, že přiznané náklady řízení vyčíslil částkou 153.924,- Kč, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srov. čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Dovolání žalobce shora uvedený postulát nesplňuje. Žalobce odůvodnil přípustnost dovolání tím, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení procesního práva, když se soudy odchýlily od ustálené soudní praxe, a to nesprávnou aplikací §151/1 o. s. ř.“ ; z dovolání se však nepodává, jakým způsobem se odvolací soud měl od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu odchýlit.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 26. března 2014
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu